"Vždycky mě zajímalo téma minulosti, respektive toho, jak se s ní dokážeme vyrovnat. Lidé si zvykli vytvářet mýty a symboly, protože se vůči nim lépe vyhraňuje. Jenže já už dlouhou dobu zjišťuji, že realita je mnohem barevnější než její otisk v médiích. A s tím se také snažím pracovat," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz věnovaném "husákovskému" dokumentu Robert Sedláček.
Portrét komunistické hlavy státu začal spolu s Michalem Kubalem natáčet zhruba před dvěma lety, přičemž jen rok trvalo, než se jim před kameru podařilo dostat pamětníky. "Nechtěli jsme dokument, kde nám budou historici říkat, co se stalo. Chtěli jsme svědky událostí, lidi, kteří Husákovi stanuli tváří v tvář," vysvětluje Sedláček.
O Husákovi i Havel
Za osu Husákova příběhu si autoři zvolili slovenskou divadelní hru Viliama Klimáčka Dr. Gustáv Husák z dílny režiséra Martina Čičváka, kterou doplňují vzpomínky Husákových kolegů, přátel, politických partnerů, a dokonce i rodinných příslušníků.
O Husákovi mluvil i jeho syn. Do teď neví, zda udělal dobře, říká režisér
|
Před dvěma lety viděl Robert Sedláček na Slovensku divadelní hru o Gustávu Husákovi a napadlo ho, že by nebylo od věci věnovat normalizačnímu symbolu filmový dokument. Z usilovné práce vzešel dvouhodinový film. Názor na Husáka si má po něm udělat každý sám.V dokumentu tak vedle zmíněného Gorbačova rozjímá například Lubomír Štrougal, poslední komunistický premiér Polska Mieczyslaw Rakowski či starší Husákův syn Vladimír, zajímavý je i příspěvek Václava Havla, který o Husákovi přemýšlí také jako dramatik.
"Negativní postavy, a řekněme to přímo, velcí darebáci vyzařují zvláštní energii, která k nim lidi vábí nejen za jejich života, ale i dlouho po jejich smrti. Asi je to i příklad tohoto filmu. Gustáv Husák nás přitahoval jako čistá esence všeho, co je na politice odpudivé, jako obrazárna pudů, jichž je politika katalyzátorem… Jako osud člověka uprostřed společenského vlnobití, který nechce nikdy zůstat na okraji, ať to stojí, co to stojí," vysvětluje režisér Sedláček motivy vzniku snímku.
Dokumentarista, který má na kontě také vydařený hraný debut Pravidla lži, zvolil i v případě "husákovského" dokumentu stejnou metodou, jakou použil ve své trilogii Tenkrát. Ta rekapitulovala sametovou revoluci, rozdělení Československa a normalizaci.
"Kritici mi vyčítají, že jsem příliš nevyhraněný či alibistický, že nemám vlastní názor. Ale já si myslím, že právě takový přístup je jediný správný: poskytnout divákům maximum faktů, podívat se na ně rozporně i v případech, které se jeví jako nezpochybnitelné, ale závěr už nechat na nich. Vím, že tím popuzuji, ale je to můj životní postoj a budu tak točit i nadále," vzkázal Sedláček.
