V "osudopisech" některých postav navíc vznikají mezery, takže jsou málo srozumitelné pro ty, kdo neznají předlohu. Třeba přerod princezny Kitty Ščerbacké, hrající si v úvodu s panenkami, v ženu schopnou dospělé volby si tak domýšlíme z letmého převyprávění ostatních postav.
Inscenace se nesoustřeďuje jen na Annino ztroskotané manželství i život, ale stejně jako předloha je vyvažuje bohohledačským příběhem knížete Levina, za nímž se v románu se svými duchovními trýzněmi skrývá sám autor. Díky zarputilému nasazení Hynka Čermáka v této roli ustupuje "kareninská" linie občas do pozadí.
S Levinem se v epizodních náznacích vynořují i problémy, jimiž žila ruská "intěligencija". Scénu tvoří židle a nábytek potažené jako o sanitárním dni bílými prostěradly, která během představení postupně mizí. Když Anna s Vronským radostně utíkají do Itálie, vlají za nimi kusy bílé látky.
Když mužik Semjon zachraňuje Levina před sebevražedným utonutím v bažině, činí tak prostřednictvím zmíněného lajntuchu. Záhadné dodatečné figuře Tuláka, která coby mluvčí osudu jurodivě komentuje události, se totéž v případě Anny nepodaří.
Lilian Malkina je při svém rustikálním ruském fundamentu v této roli nepoměrně věrohodnější než rozmáchlý Zdeněk Tomeš. Dvojího obsazení se dostalo také hlavní postavě. Lenka Vlasáková vtiskuje své Anně rozměr urozené nevinnosti, kterou strhly spodní vody.
To jen zvýrazňuje iracionální rozměr jejích pozdějších fobií a nálad. Rubem této medaile je však i ve vypjatých místech odstup mezi herečkou a postavou. Michaela Badinková měla snadnější úlohu, její Anna je prvoplánovější, hraje ji více podle svého temperamentu: ve zlomových okamžicích však ani ve své méně komplikované tónině nedosáhne potřebných výšek.
Vladimír Čech v první části tlačí šlechtice Karenina do úřednického středního stavu. Jeho dotčenost i vztek vyznívají ploše, sympatičtější je Karenin (rezignovaný?, zmoudřelý?) až ve druhé části, ale postrádáme pojítko mezi oběma polohami.
Martin Mňahončák nemá coby hrabě Vronskij potřebné charizma. Možná hlavní chybou režie je, že zapomíná, že i hejskové v Tolstého románu jsou aristokrati. Suverénní Radka Fiedlerová (hraběnka Vronská) aristokraticky trčí do prázdného prostoru: Stanislava Jachnická - kněžna Dolly Oblonská - vedle ní pak působí jako otahaná pradlena.
Pomyslnému šlechtickému minimu se aspoň zčásti přiblížila Dana Sedláková v roli klepny Betsy Tverské. Často je znát neusazenost nově vytvořeného souboru. Proto se zdá - zatím - dramatizace Anny Kareniny pro ABC jako příliš velké sousto. Pro některá dojemná, ale i silná místa, třeba scénu s rozhřešením, jehož Levinovi dopřává už v Tolstého románu Bůh, stojí však za to představení zhlédnout.
L. N. TOLSTOJ: Anna Karenina
Divadlo ABC Praha. Přeložila Tatjana Hašková. Režie Peter Gábor, scénář a dramaturgie Věra Mašková, hudba Milan Nytra. Délka 180 min.
Hodnocení MF DNES: 60%
