Ve čtvrtek jste byla u ministra obrany Jaroslava Tvrdíka...
Byla to bomba! Dostala jsem od něho zlatou medaili. Stáli jsme tam s naším kytaristou Jirkou Janouchem ve třech řadách společně generály a sportovci Romanem Šebrlem, Kateřinou Neumannovou, Alešem Valentou, Janem Železným.
A jakou jste dostala medaili?
Počkejte, já vám to přečtu. Mám zlatou pamětní medaili náčelníka generálního štábu inženýra Jiřího Šedivého, věnovanou Lucianě Krecarové za mimořádné pracovní úsilí ve prospěch Armády České republiky.
Takže ministr ocenil vaše nedávné vystoupení v Kuvajtu?
Ano. Možná si řeknete, že jsme tam jeli jenom zabrnkat a dostali medaili. Ale ono to bylo docela fyzicky náročné a koncert měl obrovský úspěch. Ministr Tvrdík byl spokojený. Jakmile se objevil, naši vojáci řvali nadšením, jako kdyby přišel Michael Jackson. Když jsem zpívala, Tvrdík seděl v kotli a řádil s nimi. Přišli se tam podívat i Američané.
Zazpívala jste jim něco anglicky?
Vybrala jsem dvě písně - jednu od Tracy Chapmanové a druhou od Garyho Moorea. Obvykle je nehrajeme, ale v Kuvajtu se hodilo, že ty věci znám. Američani zpívali se mnou.
Co vám říkali naši vojáci po vystoupení?
Chtěli, abych jim poslala desku. A všichni včetně Američanů se se mnou fotili, dokonce i jedna jejich generálka.
Byla jste se mimo základnu?
Druhý den jsme se šli s paní konzulkou podívat na Kuvait Towers. To jsou asi sto padesát metrů vysoké stavby. Z nich jsme viděly Perský záliv jako na dlani.
Jak na vás Kuvajt působil?
To horké pouštní klima by mě asi zabilo. Mám ráda lesy.
Měla jste s sebou něco ke čtení?
Knížku od Gabriela Garcii Marqueze "Generál ve svém labyrintu". Jsem teprve na začátku. Ale v Kuvajtu jsem se do ní ani nepodívala, nebyl čas.
Které časopisy sledujete?
Čtu hlavně Reflex.
Dostala jste se do kina?
Naposledy jsem viděla Babí léto. Ale to už je hodně dlouho.
Chodíte na koncerty kolegů?
Byla jsem na vystoupení Tata Bojs v Arše. Jejich hudba je osobitá, mají výborné nápady. Zaujala mě scéna s umělými květinami, projekčními plátny a maketou velké hlavy s obrazovkami místo očí a úst. Připadala jsem si jako na koncertu zahraniční kapely.
Byla to bomba! Dostala jsem od něho zlatou medaili. Stáli jsme tam s naším kytaristou Jirkou Janouchem ve třech řadách společně generály a sportovci Romanem Šebrlem, Kateřinou Neumannovou, Alešem Valentou, Janem Železným.
A jakou jste dostala medaili?
Počkejte, já vám to přečtu. Mám zlatou pamětní medaili náčelníka generálního štábu inženýra Jiřího Šedivého, věnovanou Lucianě Krecarové za mimořádné pracovní úsilí ve prospěch Armády České republiky.
Takže ministr ocenil vaše nedávné vystoupení v Kuvajtu?
Ano. Možná si řeknete, že jsme tam jeli jenom zabrnkat a dostali medaili. Ale ono to bylo docela fyzicky náročné a koncert měl obrovský úspěch. Ministr Tvrdík byl spokojený. Jakmile se objevil, naši vojáci řvali nadšením, jako kdyby přišel Michael Jackson. Když jsem zpívala, Tvrdík seděl v kotli a řádil s nimi. Přišli se tam podívat i Američané.
Zazpívala jste jim něco anglicky?
Vybrala jsem dvě písně - jednu od Tracy Chapmanové a druhou od Garyho Moorea. Obvykle je nehrajeme, ale v Kuvajtu se hodilo, že ty věci znám. Američani zpívali se mnou.
Co vám říkali naši vojáci po vystoupení?
Chtěli, abych jim poslala desku. A všichni včetně Američanů se se mnou fotili, dokonce i jedna jejich generálka.
Byla jste se mimo základnu?
Druhý den jsme se šli s paní konzulkou podívat na Kuvait Towers. To jsou asi sto padesát metrů vysoké stavby. Z nich jsme viděly Perský záliv jako na dlani.
Jak na vás Kuvajt působil?
To horké pouštní klima by mě asi zabilo. Mám ráda lesy.
Měla jste s sebou něco ke čtení?
Knížku od Gabriela Garcii Marqueze "Generál ve svém labyrintu". Jsem teprve na začátku. Ale v Kuvajtu jsem se do ní ani nepodívala, nebyl čas.
Které časopisy sledujete?
Čtu hlavně Reflex.
Dostala jste se do kina?
Naposledy jsem viděla Babí léto. Ale to už je hodně dlouho.
Chodíte na koncerty kolegů?
Byla jsem na vystoupení Tata Bojs v Arše. Jejich hudba je osobitá, mají výborné nápady. Zaujala mě scéna s umělými květinami, projekčními plátny a maketou velké hlavy s obrazovkami místo očí a úst. Připadala jsem si jako na koncertu zahraniční kapely.
 Anna K. během on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Zpěvačka roku 1999 Anna K. se šklebí nad otázkou jednoho ze čtenářů |
 Zpěvačka roku 1999 Anna K. rozveselena otázkou čtenáře |
 Zpěvačka Anna K. v redakci iDNES |
 Zpěvačka roku 1999 Anna K. čte na obrazovce počítače otázky čtenářů |
 Zpěvačka Anna K. po zkoušce v pražském Veletržním paláci. |
 "O co ti jde," řekl Sagvan Tofi po scvaknutí spouště fotoaparátu. |
 Zpěvačka Anna K. |
 Zpěvačka Anna K. |
 Zpěvačka Anna K. |
 Zpěvačka Anna K. |
