Říká se jí "člen tvůrčí delegace".
* Co je pro vás příjemnější: zasedat ve festivalové porotě, nebo naopak přijet s filmem, který je v hlavní soutěži?
Ani jedno není úplně snadné. Být v porotě je strašně zodpovědné a stíhat u toho ještě standardní "kalební" program je i fyzicky náročné. Mít v soutěži film je zase lehce stresující, protože se do člověka vloudí ten pocit soutěživosti, který z něj dělá buď ležérně ironizujícího blba, nebo lísavého snaživce. Nejlepší je zkrátka být na festivalu jako host - anebo pořád namol.
* Jako porotkyně jste sledovala soutěžní snímky, jaký typ filmů byste si chtěla dopřát letos? Spíš distribuční předpremiéry, nebo něco úplně ulítlého, co už sotva kdy uvidíte?
Rozhodně je pro mě lákavější něco, co se jen tak v kině vidět nedá. A nejlíp nějaký skandálem opletený nemravný film.
* Máte zkušenost, jakými měřítky posuzuje porota filmy. V čem by podle vás mohla právě Kráska v nesnázích u poroty bodovat?
Tak to už je otázečka na tělo. Já byla porotkyní dvakrát a v obou případech jsme se jako porota shodli, že nechceme výběrem nic politizovat, nikoho litovat ani neplnit očekávání favoritů. Chtěli jsme dobrý film. Což sice zní jednoduše, ale hůř se to praktikuje, protože v srdci máme stejně svoje favority. Kráska v nesnázích je film se zvláštním podmanivým tempem, nicméně já si netroufám odhadovat nic - zejména když v něm neslezu z plátna.
* Na festivalu padají přehrady mezi delegacemi a diváky. Jste připravena na debaty s publikem? Třeba zásobou veselých historek z natáčení nebo recitací Gravesovy básně Kráska v nesnázích?
Já tu báseň neumím, ale mám ji v hlavě díky Hřebejkovi. Když jsme se poprvé sešli, strašně rychle mi ji odrecitoval a v očích mu bylo vidět obrovské nadšení - jen jsem mu skoro nerozuměla. Takže recitovat bude on, umí to krásně působivě. A besedy mě celkem baví, pokud se lidi ptají na něco smysluplnějšího, než proč má hlavní hrdina knír a jak se mi hrálo.
* Jak si představujete ideální den na festivalu? Kolik by obnášel rozhovorů, projekcí, rodinných procházek, posezení s kamarády, tance, spánku?
Hmm... takže jeden rozhovor pro Variety a jeden živě pro CNN, pak svačinka s mým synem a mužem, projížďka koňmo parkem, malý Bruno na poníku, potom přátelé roztroušení na louce, kde se grilují ryby, hraje pétanque, pije šampaňské. A večer v krásných drahých šatech, které bych samozřejmě dostala, mám premiéru svého nejnovějšího filmu, pak už jen ples s ohňostrojem, kde já a muž tančíme v kuželu světla až k limuzíně, která nás doveze k našemu spícímu diktátorkovi - a ten ukončí romanci tím, že má bobek. Prostě běžný den, jen mi z něj nějak vypadly projekce.
* Spousta lidí tvrdí, že po karlovarském festivalu by potřebovali lázeňskou rehabilitační kúru. Máte nějaký vlastní návod na pofestivalovou léčbu?
Příroda a tvrdá práce v kamenolomu. A domácí polívky.
