Před vánočními svátky koloval jen velkými městy a pouze ve třech kopiích, které filmu nasbíraly několik tisíc prvních diváků. Teď vtrhne naráz do čtyřiceti kinosálů celé republiky. Proč tvůrci zvolili dvojí nástup, nanečisto a naostro?
Původní důvod se odvíjel od smlouvy uzavřené s dědici autorských práv. Hrabalovy dědice zastupuje pro Česko a Slovensko agentura Dilia, pro zbytek světa Niedick-Linder AG se sídlem v Curychu. A s dědici museli jednat filmaři, neboť práva, jež poskytoval sám Hrabal, měla po jeho smrti omezenou účinnost.
Součást smluv ke zfilmování díla tvoří termín, dokdy se hotový film začne šířit, a ten byl u Anglického krále stanoven do konce roku 2006. Proto stíhal „malou“ premiéru na prosinec, ač návštěvnosti kin příliš nepřeje, a „velká“ si počkala na leden 2007.
Nominace navnadí diváky
Nicméně když se film roztočil a dědicové nabyli jistoty, že projekt provázený dlouholetými spory opravdu konečně vznikne, byli prý ochotni původní termín distribuce rozšířit. Zůstal však jiný důvod, proč spěchat: Český lev.
Aby se Anglický král vešel do soutěže výročních filmových cen za rok 2006, musel se podle pravidel promítat v daném roce nepřetržitě alespoň týden. Což splnil, takže na nominačním večeru 7. února se ukáže, zda se mu strategie vyplatila.
Podobně si ostatně počínají americké filmy: limitovaným uvedením v prosinci se zařadí do soubojů o Oscara a případné nominace pak pomáhají při jejich druhém, masivním nástupu do kin po Novém roce navnadit diváky. Navíc „čerstvý“ film mají hlasující členové filmových akademií ještě v paměti.
Jaké šance má Anglický král?
Producenti odmítají tipovat jak jeho zisky v Českých lvech, tak zájem diváků. Od dob Menzelových Postřižin, na něž před pětadvaceti lety přišly téměř tři miliony diváků, se sice trh zásadně změnil.
Na druhé straně však slavný Hrabalův text spolu se jménem režiséra a s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli znamenají mnohem větší lákadlo než Menzelův předešlý film, hořká válečná komedie Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, kterou v roce 1994 vidělo jen necelých sto padesát tisíc lidí.
Ani režisér nechce počet diváků odhadovat. „Budu spokojený, když budou chodit do kina,“ říká filmař, jenž měl při přepisu knihy dva cíle: zachovat Hrabalovo vidění světa a zpřístupnit je i těm, kdo knihu neznají.
„Po dočtení knihy ve vás zůstane, možná podvědomě, vedle pocitu radosti z jídla, pití a milování, taky úvaha o české vyčuranosti, o tom, že česká povaha je bohužel lehká, přizpůsobivá, vlastně legrační. A když si to uvědomíte, je vám z toho smutno. Taky tohle jsme chtěli ve filmu uchovat.“
