Z dvaadvaceti filmů usilujících o Medvědy jich totiž do sobotního závěru zbývá uvést jen devět a dosud byla v Berlíně k vidění pozoruhodnější díla spíše mimo soutěž či v "nezávislejší" Panoramě – až na výjimky.
Mandela a jeho věznitel
K těm kromě čínského titulu Tuyina svatba patří novinka Billeho Augusta Goodbye Bafana. Šest zemí přispělo na kroniku víceméně autentického vztahu Nelsona Mandely a jeho bílého věznitele, mapovaného od roku 1968 až do Mandelova propuštění a vstupu do prezidentského úřadu.
Občasnou propagandistickou notu naštěstí překrývají výkony Josepha Fiennese a Dennise Haysberta, který si po kultovním seriálu 24 hodin zahrál opět prezidenta.
"Dělal jsem si rešerše o Jižní Africe, ale natáčení vše překonalo. Je to fantastická země. Poslouchal jsem i Mandelovy projevy. Nebyl to žádný velký řečník, měl nemálo chyb, ale byl to velmi humánní člověk a politik," říká Mandelův představitel Haysbert.
Pokračující trend silných sociálních látek stvrdil i soutěžní film Svědkové, jejž natočil Francouz André Téchiné. Herci v čele s Emmanuelle Béartovou, známou i ze zlínského festivalu, se dobře vyrovnali s obtížně stravitelnou látkou: nástupem AIDS ve Francii v půli 80. let.
Hrozící tezovitost umně rozpustili do dovedně napsaného příběhu několika lidí, nepostrádajícího ani tragikomické prvky.
Podobné rysy v ještě výraznější podobě zaznamenal nesoutěžní film Richarda Eyra Notes on a Scandal, jehož český název pro dubnovou premiéru ještě není znám a jenž se hemží nestandardními vztahy. Učitelka v podání Cate Blanchettové se bláznivě zamiluje do svého patnáctiletého studenta, ji naopak miluje a citově vydírá kolegyně v důchodovém věku alias Judi Denchová.
Nebožtík, který baví
Ještě ostřeji si zahrává s kdysi posvátnými rekvizitami kontroverzní čínský tvůrce Zhang Yang. Nesoutěžní hodně černá komedie Jak se dostat domů líčí cestu dvou dělníků přes půl země; jen jeden z nich je však živý.
Druhý slíbil, že mrtvého kamaráda doručí jeho dětem. Že vše postupuje a hlavně dopadne jinak, je nabíledni, ale že tvůrce přiměje dvoutisícové kino k bouřlivému smíchu, je vizitkou nejvyšší kvality.
Bylo by smutné, kdyby se taková kvalita na letošním Berlinale nenašla. "Zaznamenali jsme spoustu rekordů," uvedl ředitel festivalu Dieter Kosslick. „Ani sám nevím, kolik jsme měli přihlášených filmů. Přestal jsem počítat u čísla 5500 – a jen do hlavní soutěže se jich hlásilo skoro tisíc."
