Aneta Langerová - promo snímek z albu Dotyk (2007) | foto: SONY BMG - Salim Issa

Aneta dokázala přichystat něžný a působivý Dotyk

  • 43
Vítězku první řady soutěže Česko hledá SuperStar čekal těžký krok. Po úspěchu debutové desky chtěla ukázat, že není jen talentovaná interpretka, nýbrž také textařka a skladatelka.

S druhou deskou, kterou nazvala Dotyk, Aneta Langerová nepospíchala. Od vydání debutového alba Spousta andělů uběhlo dva a půl roku, během nichž se prodalo na 126 tisíc kopií. Křehká a introvertní Aneta s ním však nebyla spokojená tak jako její fanoušci.

VŠE O NOVÉ DESCE + UKÁZKY Z CD
najdete na adrese
www.idnes.cz/aneta

Jak sama říkala, potřebovala texty, které by mohla při zpívání více osobně prožívat, u většiny skladeb jí neseděl ani hudební styl. Cestu k vlastní tvorbě hledala nad kytarou a počítačem téměř dva roky, vydání jejího druhého alba se několikrát odkládalo. Na druhou stranu - většina tuzemských zpěvaček se k vlastním skladbám nedopracuje ani po dvacetileté kariéře.

Tajemně přitažlivá
Anetě se trpělivost vyplatila. Natočila pestrou desku, v níž postupně otevírá posluchačům svůj vnitřní svět. A ostych a opatrnost, s nimiž tak činí, jí jako zpěvačce (možná i nechtíc) přidávají na uvěřitelnosti a tajemné přitažlivosti zároveň.

Dotyk rozhodně nepůsobí hned na první signální soustavu - celá desítka písní je na poslech mnohem složitější než její předchůdkyně ze Spousty andělů. Jak stavbou skladeb, tak i aranžmá. Nicméně autorka si nezkouší ani hrát na těžkopádnou intelektuálku, která řeší výhradně zásadní otázky lidského bytí. Naopak, popisuje obyčejné problémy a pocity, jako je samota, úzkost, nadšení, stres, a samozřejmě i láska.

Zatímco na debutu se Aneta představila v klasicky poprockovém a přímočařejším stylu, Dotyk ji nabízí v jaksi tišší a pokornější verzi. Jako by celou desku jen tak pro sebe odbroukala.

Když hned v úvodní melancholické skladbě Malá mořská víla něžně ztlumeným hlasem zpívá, že si "nechává svou duši malou v hloubce ukrytou pod bílou hladinou" a že "uvnitř ji to svírá, samotnou a němou, je malá mořská víla s duší ztracenou," dává světu všanc svoji bezbrannost a tváří se jako ztrápená zbloudilá ovečka.

Člověku se pak tak trochu uleví, když v následující skladbě zjistí, že zas tak nešťastná přece jen není. Následující skladby Vysoké napětí a Desetina by tomu rozhodně napovídaly. Vysoké napětí svižně říznuté elektronikou nese jasný rukopis producenta Jana P. Muchowa a je důkazem, že i ztichlá Aneta Langerová dokáže překvapit.

Podobně jako v další písni - Možná - se odvážně vrhá do vod taneční muziky, dosud pro ni neznámých. I když ne úplně bez újmy na kráse. Ve složitých pasážích zmiňovaných skladeb svoji podobu zjevně musela hledat.

Hlas zvyklý na rockový zpěv chvílemi nezapadá do hudebních rámů, v některých Muchowových hudebních pavučinách se přece jen necítí úplně doma.

Svět plný snů a emocí
Jiný sen a Podzim posluchače vrací zase zpět do Anetina snového světa, plného silných emocí. Od reality utíká sice většinou do hudební vodní říše (stačí připomenout skladby Voda živá, Delfín či Malá mořská víla s vodním motivem), v Jiném snu ji k tomu za vydatné pomoci smyčců stačí peřina a zavřené oči.

Podzim jí zase dovoluje proměnit se v listí a "spadnout na chladnou zem, kde zemřem, snad zapomenem na den, jako listí pádem, až s novým ránem vstanem". V písni Slib mi dej Aneta zase přiznává, že občas dělá i "to, co se nemá". A v textu Hledám, mířím, netuším... už bez obalu říká: "Ve vteřinách dnů se ztrácím z dohledů reálného pohledu, vracím se a vzápětí zas mizím, lépe to nedovedu."

Jako raketa, která vás zase vrátí na Zemi, pak po další "blouznivé" části desky působí Poplach, svižná kytarová písnička s poměrně jednoduchým motivem, ale nakažlivě pozitivní atmosférou. Pravda, text o hlubinách černého lesa a posledním tajném místě na světě není úplně učebnicovou ukázkou rozverného rýmování, ale živoucí muzika v tomto případě smutný podtón Anetiných slov téměř dokonale smývá.

Poslední Němá desku uzavírá. Vůbec nejniternější píseň celé album téměř symbolicky završuje hudebně i slovy "je konec představení".

Příběh držící pohromadě
Pomyslné první představení skladatelky Anety Langerové dopadlo dobře - deska Dotyk je povedenou osobní zpovědí, držící pohromadě jako srozumitelný příběh vyprávěný na několik kapitol. Navíc se může chlubit kvalitnějším a barevnějším zvukem než Spousta andělů, byť možná nové skladby nejsou tak prvoplánově chytlavé jako Voda živá, Hříšná těla, křídla motýlí nebo Když nemůžu spát.

Ale do rádií se pravděpodobně probojují i tak - už jen proto, že Aneta Langerová si publikum svým osobním charizmatem získala už dávno.

ANETA LANGEROVÁ: Dotyk
CD, 41 min., doporučená cena 345 korun
Hodnocení MF DNES: 70%