Vnímáte rozdíl mezi tím, jak je Andy Warhol vnímán v Evropě a jak ve Spojených státech amerických?
Rozhodně, tady se ví, že jeho rodina pocházela z Evropy. Navíc to byla jeho matka Julia, která se narodila na východním Slovensku, kdo měl na jeho život největší vliv. Vychovali ji ve smyslu tamějších tradic a to na něj přenesla. Byli si opravdu nejbližší. On je vlastně více evropský než americký umělec, ačkoliv je to zástupce pop-artu, který je americkým vynálezem. Na jeho osobnosti přesto zůstávalo něco evropského.
Průměrný Američan by tedy nevěděl, že Warhol má kořeny v Evropě?
Ne, to rozhodně ne.
Co z něj udělalo takovou legendu, nejvlivnější postavu moderního umění?
Můj otec, který byl Andyho nejstarším bratrem, vždy říkal, že měl odmalička velmi tvořivou mysl. Díval se na věci ze spousty úhlů pohledu a to z něj nakonec udělalo tak skvělého umělce. Myslím, že tak pracoval od začátku v oboru – nejdříve byl ilustrátorem, stal se velmi dovedným a obratným ve své technice. Uměl skvěle pracovat s kresbou nebo barvami. Když pak přišla šedesátá léta a celé hnutí pop-art, byl naprosto připravený a vzdělaný.
Vlivu nabyl postupem času?
V začátcích nebyl tak slavný. To, že je velmi vlivný, si všichni uvědomili až mnohem později. Rozhodlo, že jeho mysl byla naprosto odlišná. Byl to vizuální génius. Nebyl to génius po verbální stránce, protože o svém umění příliš nemluvil. Raději to prostě udělal. Byl to opravdu fantastický člověk.
Vy jste ho ale mohl vnímat trochu jinak než všichni ostatní.
Pro nás jako rodinu byl běžným člověkem. Byl to prostě strejda.
Jak myslíte, že by hodnotil současné výtvarné umění? Líbilo by se mu?
Určitě, protože v dnešní době je pojem umění velmi široký, může to být cokoliv. Tomu na začátku šedesátých let otevíral dveře. Dnes to může být performativní umění, cokoliv, je to opravdu obsáhlé. Navíc dnes máme moderní technologie, které on zbožňoval.
Co přesně?
Předtím než umřel, se začal hodně zajímat o počítače, ale moc toho objevit nestihl. Všimněte si, že byly určité věci, které předpověděl nebo jeho tvorba předznamenala. Třeba takové reality show. On ve svých filmech nechával kameru jen tak jet, aniž cokoliv upravoval nebo nějak připravoval. Myslel si, že je to tak nejlíp. A najednou tu mám dnešní svět televizní zábavy a všechno to jsou reality show.
Máte strýčkovo oblíbené dílo?
Ano, mám moc rád sérii maleb Kytky (v originále Flowers) z roku 1964. Pro mě je to jeho nejkrásnější práce. Dělal ale také obrazy, které byly trochu znepokojivé. Myslím třeba sérii Smrt a pohroma (v originále Death and Disaster) s mrtvými těly. To zrovna není něco krásného, co bych chtěl mít doma. Svůj úkol to však určitě splnilo.
Jak se vyrovnával s kritiky? Mluvil s vámi o novinářích?
Říkával, že kritiky jsou mu lhostejné. Já si myslím, že špatná kritika se musí dotknout každého umělce. Vždy ale dělal, že mu to nevadí. Občas jsem za ním třeba šel a řekl, že v novinách zase popletli to, kde se narodil. Zaměnili tenkrát Pittsburgh za nějaké jiné město. To by se přece mělo napravit, myslel jsem si. Jemu to bylo jedno. On říkával, že si mohou psát, co chtějí. Myslím, že se ho to ale muselo dotýkat.
