Svým způsobem je škoda, že se kniha, jež v originálu vyšla v roce 2014 a kterou nyní v překladu Michala Prokopa vydal Knižní klub, neobjevila na našem trhu před červnovým hlasováním Britů, abychom mohli spekulovat, jak a v čem se Marr trefil. Ale vlastně to zas tolik nevadí, protože různými trefami do černého je román nabitý. Počínaje smutkem neustále nadávajícího šéfredaktora – jemuž právě zmizel jeden reportér – nad tím, že vulgární mluva neskýtá mnoho příležitostí pro kreativní vyjadřování, a konče pochmurnými úvahami předsedy vlády, jenž „většinu dospělého života instinktivně vnímal, že evropské země včetně jeho vlasti krachují a čeká je rychlý historický úpadek“.
Hlava státuAutor: Andrew Marr Přeložil: Michal Prokop Nakladatel: Knižní klub 376 stran, 349 korun |
Marr situoval děj do několika dnů kolem 21. září 2017, kdy mají voliči v referendu rozhodnout o brexitu. Na trůně sedí místo královny král a v čele Spojených států stojí žena. Premiér (nikoliv David Cameron), zastánce setrvání v Unii, je všeobecně oblíbený a respektovaný – ale bude to stačit? A teď ještě ke všemu zemřel, což se kruh jeho nejbližších rozhodne zatajit, protože ztratit jeho hlas pro Unii znamená ztratit vše. Rozpoutá se bizarní fraška plná podvodů a maskování reality, v níž připadnou příslušné role politickým osobnostem, jednomu šíbrovi toužícímu po zbohatnutí, podivné organizaci nazvané Profesionální logistické služby, počítačovým mágům, ctižádostivým ženám i dvěma mrtvolám v márnici, jedné z nich bez hlavy.
Hřiště pro čínské peníze
Autor Hlavy státu je dlouholetým renomovaným komentátorem, tudíž zná dobře jak fungování politického systému, tak média. A v jeho románovém debutu to je patrné, i když se chvílemi neubráníme podezření, že své unikátní vědomosti prezentuje s ironií větší než nezbytnou a že celý politický cirkus schválně dramatizuje, aby pobavil čtenáře. Přiznejme, čtenář se baví a hodně. Nicméně když dočte, začne mu v hlavě vrtat červíček: jde v románu, který Marr označuje za politickou komedii, opravdu o zábavu?
Vraťme se k úvahám onoho oblíbeného premiéra, který „na rozdíl od Heathe, či dokonce Thatcherové nikdy nelhal sám sobě“. Sice to na člověka vyskakuje dnes a denně z novin i počítačových a televizních obrazovek, ale když to najde koncentrované na jedné knižní stránce, chtě nechtě se musí zamyslet: „Rozpadající se Evropa se brzy stane pouhým vzduchoprázdnem, hřištěm pro americké technologie, čínské peníze a ruské politické ambice... Stala se shlukem bojácných a polonahých politických zřízení, tisknoucích se k sobě kvůli teplu.“
Na závěr ještě jedna Marrova jízlivost: „Dnešní Wellington by sloužil v modrém baretu OSN a střežil dodávky potravin v Etiopii.“
Možná je lepší o budoucnosti nad knihami moc neuvažovat.
