Max Andersson: Bosenský plackopes (z titulní stránky anglického vydání komiksu)

Max Andersson: Bosenský plackopes (z titulní stránky anglického vydání komiksu)

Anderssonova Bosenského plackopsa vzali i v Srebrenici

  • 0
Švéd Max Andersson je jedním z nejlepších současných autorů komiksů. Spojuje vážná témata s cynickým humorem. Jako v jeho posledním díle Bosenský plackopes o bizarním výletu do Sarajeva a dalších míst bývalé Jugoslávie. Jednou z komiksových postav je Titova mumie, jejíž repliku uvítali čtenáři i ve Srebrenici.

Na komiksu jste pracoval s kolegou Larsem Sjunnessonem. Jak vypadá taková spolupráce?
Jako puzzle. Posílali jsme si Plackopsa, jako když u stolu hrajete hru s přehýbaným papírkem: ten něco připíše, ten přikreslí a je to.

Spolupracujete spolu poprvé?
Ano, přestože se známe dlouho. V Plackopsu si vychutnáváme zvláštní spojenectví: jezdíme s knihou po festivalech a taháme po galeriích Titovu mumii. Udělali jsme s ní dlouhé a docela úspěšné turné po zemích bývalé Jugoslávie – a dokonce i ve Srebrenici ji vzali s klidem.

Max Andersson: Bosenský plackopes (ukázka z komiksu)

Etnický konflikt v bývalé Jugoslávii spojujete s vyvražďováním indiánů a válkou Izraele s Palestinou. Co mají ty války společné?
Když chce někdo někoho vyhnat z jeho místa, "vyčistit" je, vždy používá propagandu. Ta vychází z ideologie. Za ideologií však většinou stojí ekonomické zájmy.

V komiksu padne slovo "balkanizace". Jak to myslíte?
Užíváme ho jako psychologický pojem. To, co se stalo s Jugoslávií, se může dít uvnitř každé osoby. Je to stav, který každý zažije několikrát v životě...

Max Andersson: Bosenský plackopes (ukázka z komiksu)

Narodil jste se za severním polárním kruhem. Ovlivnilo to nějak vaši tvorbu?
Nejsem si toho vědom, už jako malý jsem se přestěhoval. Ale mé rodiště je v oblasti, kde původně žili Laponci: kmen, který Švédové kolonizovali kvůli tomu, že se zde nacházelo hodně nerostných surovin. Přihodilo se tak něco podobného jako na Blízkém východě, v bývalé Jugoslávii a na Divokém západě v Severní Americe.

Žijete v Berlíně, který je považovaný za Mekku alternativní kultury. Vnímáte to také tak?
V Berlíně je velká fluktuace lidí. Přijedou na rok na dva, pak zase odjedou. Jsou tu levné nájmy, lze zde bez větších problémů pořádat kulturní akce, a proto se tu střídá mnoho umělců, kteří spolu komunikují aspolupracují. Nicméně poslední dobou to i v Berlíně začíná trochu "kamenět", protože se sem stěhují bohatí lidé, kteří vykupují domy.

Max Andersson: Bosenský plackopes (ukázka z komiksu)

A jak se díváte na rodné Švédsko?
Se Sjunnessonem ho kritizujeme, a to z několika důvodů: rozšiřují se tu "nůžky" mezi bohatými a chudými, je tu stále tíživější atmosféra a v kultuře dominuje mainstream. Těžko se prosazujete jako nezávislý alternativní umělec. Ale problém je, že se Německo i ostatní země snaží napodobovat Švédsko. Švédsko má podle nás velmi špatný vliv na zbytek světa.