McCourtovy vzpomínky ke knihám Philipa Rotha či k chystanému titulu Bůh maličkostí od Arundhati Royové skutečně patří - určitě spíše než k biografiím, jak je známe ve zdejším slova smyslu. Jsou to "literární memoáry".
Nebo jinak: bez autorových literárních nástrojů by příběh jeho dětství od poloviny třicátých do konce čtyřicátých let zůstal jen syrovou hmotou, depresivním záznamem jednoho nešťastného, rodiči zmarněného životního startu.
Přitom jde o prvotinu do té doby neznámého středoškolského učitele, který knihu napsal ve svých pětašedesáti letech.
Jako jakési genetické předurčení se příběhem vine šroubovice návratů autorova otce - který se doma v Irsku přimotal k IRA a "kvůli nějakému zbojnickému kousku" se odklidil do Ameriky doby prohibice. Vrací se od kumpánů z náleven, kde vždycky nechá všechno: výplatu, má-li čas od času nějakou práci, starosti i rozum. Jediné, s čím přichází, je nabuzené irské sebevědomí. V druhé větvi té spirály se zrcadlí matka Anděla, kterou její budoucí muž obtěžkal hned při prvním brooklynském setkání na americké půdě. Tam se snažila utéct před irskou bídou a po zbytek života si přála jen několik věcí: aby jí už nezemřelo žádné dítě, aby měla po ruce své cigarety Wild Woodbine a aby manžel jednou dorazil z putyky alespoň s pár pencemi.
Ve věku autorových čtyř let, v roce 1934, se manželé vracejí z Brooklynu zpět do Irska, do matčina rodného Limericku.
McCourt se sice záměrně vyhýbá usazení do časových, politických i místních reálií, ale obraz chudinského Irska třicátých a čtyřicátých let je přímo hmatatelný. Včetně prvotního vykořenění, když americký akcent učiní z Franka pro vrstevníky podezřelého a pro učitele s řemeny, rákoskami a holemi "zlého" Yankeeho. Včetně sociálních deprivací těch nejnižších vrstev, kdy se uprostřed slumu k smrti stydíte, že jste o Vánocích neměli na stůl nic lepšího než ovar z vepřové hlavy. A včetně rigidního, chce se říci fundamentalistického katolicismu, kdy se malý Frank zmítá ve fyzickém strachu před Bohem poté, co jeho hladem pravidelně zkoušený žaludek vyvrhne po prvním přijímání "tělo a krev Ježíše Krista". "Mám teď Boha na dvorku," komentuje to Frankova babička a žene jej ke zpovědi.
Odlehčující komika nejen téhle situace je neodolatelná.
Dnes osmašedesátiletý autor dovádí vzpomínky do svých osmnácti, ke svému návratu do Ameriky. Není to však komentativní pohled dospělého, McCourt není vypravěčem ex post, je uprostřed všeho dění. Jazyk knihy stárne spolu s hlavním hrdinou a je třeba říci, že překladatel Josef Moník ten postupný výrazový posun dobře zvládl a adekvátně podal přerod ze čtyřletého chlapce v dospívajícího muže, který se krok za krokem vyvolňuje z rodinných, sociálních, náboženských a "irských" předurčeností.
Při svém dospívání sleduje "tehdejší" McCourt město Limerick se zvědavou udiveností, beze snahy cokoli dodávat. Vnímá odjezd limerických mužů za prací do válečné Anglie - jejíž "Angláni" však "Irsku nikdy nic dobrého nedali a jen se na něj osm set let vytahovali". Celé nádraží se zpije a muži pracovním agentům říkají, "ať jim políbí jejich irskou prdel a ať jsou rádi, že jsou vůbec živí, ať jsou šťastní, že nevisí na první lampě za to, co Irsku provedli". Vidí své urputné pobíhání po Limericku ve snaze sehnat zpátky výtisky John O'London's Weekly, které už zásilková služba rozvezla po městě. Majitel firmy totiž zjistil, že "do časopisu se dostala sprosťárna, kterou nesmějí irské oči spatřit" - neboli pojednání o antikoncepci. Časopis má samozřejmě skončit ve stoupě, ale "někteří (lidé z Limericku) jsou za něj ochotní zaplatit i sedm šilinků a šest pencí a já za dva dny zbohatnu o víc než deset liber". Nebo líčí do mrtě vyjedený dům, jen s mastnými novinami od ryby.
Čtrnáctiletý Frank je zvedne z podlahy: "... olížu titulky. Olížu Pattonovy a Montgomeryho útoky ve Francii a v Německu. Olížu válku v Pacifiku. Olížu úmrtní oznámení a truchlivé smuteční básničky, sportovní stránky, tržní ceny vajec, másla a slaniny. Vysaju noviny, že v nich nezbude ani ždibec tuku. Jsem zvědav, co budu dělat zítra." Frank McCourt prý nyní pracuje na volném, "americkém" pokračování svých literárních memoárů. Něco už napověděl jeho mladší bratr Malachy, který loni vydal knihu A Monk Swimming, líčením svých začátků v novém světě. Americká kritika ji přijala vlídně, avšak vždy s dodatkem: Frank McCourt to není.
Uvidíme, zda poválečný svět irského Brooklynu v jeho podání oživne stejně jako chudinský Limerick.
Frank McCourt: Andělin popel. Přeložil Josef Moník. Hynek, Praha 1998, 386 stran, náklad a cena neuvedeny.
