Tomáš Klus | foto: František Vlček, MAFRA

RECENZE: Tomáš Klus by možná chtěl být Lennon. Ale opravdu jím není

  • 156
Jeden z nejpopulárnějších zpěváků v zemi vydal nové album Anat život není, což je očekávaná událost. Mírotvůrce Klus na něm ovšem víc střílí, než míří.

Jestliže se nějaký tvůrce rozhodne stát angažovaným, měl by si uvědomit dvě věci. Zaprvé: přemíra stejného tématu téměř nevyhnutelně vede k sebeparodii. Zadruhé: prvoplánové konstatování a poučování může za šťastné souhry náhod působit jako dobré koření, ale ve větší koncentraci činí výsledek takřka nekonzumovatelným. Možná, že by tohle všechno nějaký externí producent Klusovi řekl a jeho album by nebylo takové fiasko. Bohužel, písničkář a jeho nejbližší muzikanti z kapely Cílová skupina se považují za soběstačné.

Obal Klusova nového alba Anat život není

Nebuďme však hned negativní a začněme tím, co se povedlo. Kdyby nic jiného, je třeba Klusovi a jeho kolegům přiznat schopnost zajímavě zaranžovat písničky. Jejich mix akustických kytar s čistými i zkreslenými zvuky, kontrabasu, perkusí a spousty různých samplů a elektronických zvuků rozhodně nepůsobí tuctově. Může se směle podívat do očí světovým lo-fi písničkářům.

Dokonce se dá říct, že kdyby posluchač (samozřejmě mluvíme z pozice posluchače, stojícího mimo fanatický zpěvákův fanklub) nerozuměl textům a nevěděl, jak moc je písnička Tamaře „ovlivněna“ Jaromírem Nohavicou a ZmrZlým pro změnu Karlem Krylem, takto dvěma Klusovými největšími idoly, byl by s albem spokojen. Třeba by mu ani tolik nevadil bohužel dnes už k absurditě dohnaný Klusův hýkavý zpěv. Samozřejmě s výjimkou písně Anat, jinak nápaditě zaranžované jen s kontrabasem a vygradované zkreslenou kytarou, protože v ní je prostě hlas nesnesitelný bez jakékoli omluvenky.

Jenomže recenzent textům bohužel rozumí, a tudíž ví, že takovou snůšku prvoplánových hesel, mravoučných klišé a prázdných veršů v téhle koncentraci neslyšel ani od Jana Nedvěda, a to je tedy hodně těžký srovnávací kalibr.

Anat život není

40 %

Tomáš Klus

Vlastně kterákoli z deseti písniček alba (první z jedenácti tracků je nepříliš invenční úvodní koláž) by možná sama o sobě obstála ve chvíli, kdyby ji Klus napsal pod nějakým konkrétním dojmem a zapustil do běžného repertoáru. Možná by sehrála roli „rány mezi oči“. Ale v téhle koncentraci agitek a častušek se prostě všechny veršíky typu „proč je válka / když koho se zeptám / chce mír“, „cokoli si přeješ / napiš na papír / ať už je to auto / zdraví nebo mír“ nebo – pro změnu na ekologickou strunku – „slyšíte co pláčou stromy / matka země co volá / umírám – no a co my? / jen mluvíme dokola / samé kdyby samé jednou / a pak po nás potopa / což takhle se jednou zvednout / a to klubko rozmotat“ slijí do jedné beztvaré hmoty.

Když John Lennon napsal Give Peace A Chance, taky to nebylo žádné vysoké umění. Ale on takovou napsal jen jednu. A proto Tomáš Klus není Johnem Lennonem.

Tomáš Klus prý načas končí:

20. března 2015