Aňa Geislerová: Jsem ještě víc ve střehu

Herečka Aňa Geislerová si z rakouského Badenu přivezla za hlavní roli ve filmu Želary cenu zvanou UNDINE, dosud udílenou německy mluvícím hercům. Letos poprvé pořadatelé vzali v potaz i umělce z nových států Evropské unie.

Sotva jsme vstoupili do unie, hned jste vyhrála. Připadala jste si sama více "evropsky"?
Připadala jsem si skvěle hlavně proto, že Želary sklízejí. Jen si říkám, že ta cena nebude mít dlouhou životnost, v unii jsou za chvíli všichni. Je to trošku zvláštní, nemyslím si, že nově příchozí potřebují extra péči, můžou startovat společně s ostatními. Ale být na pódiu v šatičkách jako z cukru a přebírat jakoukoli cenu není úplně špatný pocit! Uvedla mě Dana Vávrová slovy, že tu největší radost už mám, že se mi narodil syn. Jak mě překvapilo, že to oznamuje, zapomněla jsem svou řeč. Mluvila jsem jen o mlíku a omlouvala to tím, že tři týdny po porodu by nikdo neměl řečnit na veřejnosti a že už musím jít. Kvůli mlíku.

Co jste všechno zažila a jak jste vůbec zvládla cestu?
Těžko říct, co přesně jsem zažila, hormony všechno zkreslují. Líbilo se mi všechno. Děsilo mě všechno. Jeli jsme všichni - vlakem. Díky slušnosti a ochotě cizinců to bylo do růžova a v klidu. Naopak "sladká" tečka měla podobu nenasytných sprostých taxikářů na holešovickém nádraží, kteří nás odmítli vzít s kočárkem a děckem v osm večer a ještě se mi smáli do očí, ať se nevztekám, že se jim prostě nechce. A naložili cizince netušící, že za kilometr se neplatí stovka. Mít plamenomet, už nežijou, a mít kameru, okamžitě je hlásím na obchodní inspekci. To bohužel vnitřně přebilo celou lesklou slávu včetně Maximiliana Schella. Ale i tak to byl krásný výlet, první rodinná káva ve Vídni.

Vaši přátelé žertovali, že dlouho nevydržíte doma, že se vám bude stýskat po kameře. Měli pravdu?
Film Bohdana Slámy Něco jako štěstí jsme dotočili 2. září, takže návrat před kameru nastal opravdu záhy. I syn Bruno má první pracovní den za sebou. Film se měnil, rostl a přepisoval během natáčení, já nemám hlavní roli, takže výsledek pro mě bude místy asi překvapením. Ale tu roli mám vážně ráda - byla zlá. A jiná. Další pracovní nabídky vykukují a já se jim nebráním. Chce se mi pracovat. Vlastně se mi chce úplně všechno, jako by mě Bruno probudil. Dvoudenní natáčení mě čeká za týden. Nikdy jsem nechtěla skončit s prací. Jen si ji budu víc vybírat. A vážit si jí.

Želary se zřejmě budou ještě čas od času připomínat. Změnil se s odstupem času váš vztah k nim?
Želary nikdy nemůžu jen tak zapomenout, opustit. Ondřej Trojan mě kdysi jako první pustil před kameru. On i Želary jsou pro mě milníkem jako předtím Jízda a Návrat idiota. Nejen po pracovní, ale i po lidské stránce odstartovaly novou etapu. Pro mě zkrátka nejsou jen film: je to životní úsek s nadpisem Želary.

A změnila jste se vy - kromě toho, že vám asi chybí spánek?
Obvod hrudníku se na můj vkus změnil až příliš, ale se spánkem problém není. Já nejsem spavec a Bruno je naštěstí po tátovi, takže spí. Ale strašlivě mě teď bolí sprostoty, co se tak běžně dějí. Nejsme tu milí a ochotní lidé, spíš taková žravá tlupa sobců. Můj vnitřní bojovník je teď ještě mnohem víc ve střehu.

,