Do přírodního areálu, jenž si pořadatelé pronajali od družných amerických Poláků, se začaly sjíždět auta z kanadského Toronta, jižanského Memphisu, Atlanty či samotného Chicaga. Většinou mladí lidé z Česka, kteří se zde usadili, přišli do USA během devadesátých let a mají v paměti nedávné výboje českého rocku. Přesto se jako vosy sesypali na veterána Petra Jandu, když se poprvé vynořil u pódia, aby si poslechl krajanskou kapelu Vata.
Překvapený kapelník Olympiku se ocitl v palbě fotoblesků a na hledáčcích digitálních kamer. S úsměvem profesionála pak Janda donekonečna pózoval památečním fotografům. "Zajímá mě, jak děvčata v Chicagu tančí šmajdák a ploužáky," ohlašoval Vladimír Mišík jednu z písní skupiny Etc... Nemusel publikum pobízet, zatímco kapela střídala novinky s klasickými písněmi včetně prastaré skladby Sluneční hrob.
Vlasta Redl a skupina Každý den jinak pak pokračovali v rockovém nasazení, proloženém moravskou melodičností. V závěrečné bouřlivé improvizaci Redl zahrál i na nosní dírku, tančil kankán a rozjařené publikum ho nechtělo pustit z pódia. Nad vystoupením Pražského výběru visel dlouho otazník. Michael Kocáb totiž stále ještě neměl pracovní povolení, které je nutné pro koncertování ve Spojených státech.
"Asi zapracoval nějaký úřednický šotek," vysvětloval v zákulisí Kocáb, zatímco pořadatelé zoufale telefonovali na příslušné úřady. "Bez povolení nevystoupím, i když je mi to hloupé vůči lidem," říkal Kocáb. S kapelou vymyslel variantu, že by Výběr zahrál jen píseň Pražákům těm je tu hej, již zazpívá baskytarista Vilém Čok, poté by se skupina omluvila publiku a odešla. Nakonec Výběr úspěšně zahrál vše, co potřeboval, včetně "Pražáků" či písní Hrabě X, Prachy nebo Olda je přítel můj, notně přidával a uzavřel tak první den festivalu.
Pořadatelé Kocábovi sehnali různé písemné garance, jenž zastoupí pracovní povolení. Zajistili pro něho například pozvání od paní Judy Baar Topinkové, Češky, která je ministryní financí ve státě Illinois, kde festival proběhl. Česká ambasáda ve Washingtonu zvažovala, že do Yorkville vyšle kulturního atašé, aby zdůraznila význam celé akce. Areál se stánky, fotbalovým hřištěm, parkovištěm, stanovým miniměstečkem a skromným pódiem vyvolával různé asociace: RockFest je prý s tejně velký jako oslavy dne založení Horních Kotěhůlek. Ale evidentně převažovalo pozitivní mínění, že jde totiž o krok, jaký nebyl dosud na americké půdě učiněn.
"Klad vidím v tom, že festival vůbec je," řekl Vlasta Redl. "Zápory nevidím žádné. Jistě, byly tu organizační problémy, ale to se může stát. Deprimovalo nás, když se rozbil autobus, který měl rozvážet muzikanty, ale lidi pořadatelům pomohli s vlastními auty. Festival je výborný a atmosféra je zde skvělá," řekl Vladimír Mišík. Proč přišlo méně lidí, než pořadatelé plánovali? Někteří jim prý nevěřili, že do Ameriky dopraví tak silnou sestavu kapel.
"Tady hodně lidí v sobotu pracuje, počkejte si na neděli," řekl jeden z trojice pořadatelů a chicagský rodák Marcel Manderla. Někoho patrně odradila cena vstupenky, která vyšplhala na 110 dolarů. To je skoro třikrát více než cena lístku na běžný americký hudební festival. Pořadatelé argumentovali tím, že šli do neznáma a měli vysoké náklady. "Spousta lidí čeká, jak festival dopadne. Když to vyjde, přihlásí se sponzoři a podmínky se zlepší," dodal Manderla.
Pořadatelé ještě nevěděli, jestli prodělají hodně, málo, nebo se dostali na nulu. "I když třeba proděláme, určitě se pustíme do dalšího ročníku," řekl Vladimír Flener, jenž spolu s kalifornským kolegou Jerry Beranem festival finančně zajišťoval. Podle představ svých strůjců by měl český Woodstock, na jehož nedělním programu byly ještě kapely Big Heads, No Guitars, BSP, Tublatanka a Olympic, otevřít domácím skupinám bránu do Ameriky. Olympic tam pojede brzy na jedenáct koncertů a Lucie vystoupí v Chicagu 22. prosince.
Překvapený kapelník Olympiku se ocitl v palbě fotoblesků a na hledáčcích digitálních kamer. S úsměvem profesionála pak Janda donekonečna pózoval památečním fotografům. "Zajímá mě, jak děvčata v Chicagu tančí šmajdák a ploužáky," ohlašoval Vladimír Mišík jednu z písní skupiny Etc... Nemusel publikum pobízet, zatímco kapela střídala novinky s klasickými písněmi včetně prastaré skladby Sluneční hrob.
Vlasta Redl a skupina Každý den jinak pak pokračovali v rockovém nasazení, proloženém moravskou melodičností. V závěrečné bouřlivé improvizaci Redl zahrál i na nosní dírku, tančil kankán a rozjařené publikum ho nechtělo pustit z pódia. Nad vystoupením Pražského výběru visel dlouho otazník. Michael Kocáb totiž stále ještě neměl pracovní povolení, které je nutné pro koncertování ve Spojených státech.
"Asi zapracoval nějaký úřednický šotek," vysvětloval v zákulisí Kocáb, zatímco pořadatelé zoufale telefonovali na příslušné úřady. "Bez povolení nevystoupím, i když je mi to hloupé vůči lidem," říkal Kocáb. S kapelou vymyslel variantu, že by Výběr zahrál jen píseň Pražákům těm je tu hej, již zazpívá baskytarista Vilém Čok, poté by se skupina omluvila publiku a odešla. Nakonec Výběr úspěšně zahrál vše, co potřeboval, včetně "Pražáků" či písní Hrabě X, Prachy nebo Olda je přítel můj, notně přidával a uzavřel tak první den festivalu.
Pořadatelé Kocábovi sehnali různé písemné garance, jenž zastoupí pracovní povolení. Zajistili pro něho například pozvání od paní Judy Baar Topinkové, Češky, která je ministryní financí ve státě Illinois, kde festival proběhl. Česká ambasáda ve Washingtonu zvažovala, že do Yorkville vyšle kulturního atašé, aby zdůraznila význam celé akce. Areál se stánky, fotbalovým hřištěm, parkovištěm, stanovým miniměstečkem a skromným pódiem vyvolával různé asociace: RockFest je prý s tejně velký jako oslavy dne založení Horních Kotěhůlek. Ale evidentně převažovalo pozitivní mínění, že jde totiž o krok, jaký nebyl dosud na americké půdě učiněn.
"Klad vidím v tom, že festival vůbec je," řekl Vlasta Redl. "Zápory nevidím žádné. Jistě, byly tu organizační problémy, ale to se může stát. Deprimovalo nás, když se rozbil autobus, který měl rozvážet muzikanty, ale lidi pořadatelům pomohli s vlastními auty. Festival je výborný a atmosféra je zde skvělá," řekl Vladimír Mišík. Proč přišlo méně lidí, než pořadatelé plánovali? Někteří jim prý nevěřili, že do Ameriky dopraví tak silnou sestavu kapel.
"Tady hodně lidí v sobotu pracuje, počkejte si na neděli," řekl jeden z trojice pořadatelů a chicagský rodák Marcel Manderla. Někoho patrně odradila cena vstupenky, která vyšplhala na 110 dolarů. To je skoro třikrát více než cena lístku na běžný americký hudební festival. Pořadatelé argumentovali tím, že šli do neznáma a měli vysoké náklady. "Spousta lidí čeká, jak festival dopadne. Když to vyjde, přihlásí se sponzoři a podmínky se zlepší," dodal Manderla.
Pořadatelé ještě nevěděli, jestli prodělají hodně, málo, nebo se dostali na nulu. "I když třeba proděláme, určitě se pustíme do dalšího ročníku," řekl Vladimír Flener, jenž spolu s kalifornským kolegou Jerry Beranem festival finančně zajišťoval. Podle představ svých strůjců by měl český Woodstock, na jehož nedělním programu byly ještě kapely Big Heads, No Guitars, BSP, Tublatanka a Olympic, otevřít domácím skupinám bránu do Ameriky. Olympic tam pojede brzy na jedenáct koncertů a Lucie vystoupí v Chicagu 22. prosince.
 Vilém Čok. |
 Návštěvníci v rytmu hudby. |
 Jedna z účastnic RockFestu v Yorkvillu. |
 Dívka se občerstvuje mezi vystoupeními. |
 Petr Janda v obležení fanoušků po loňském koncertu nedaleko Chicaga. |
 Michael Kocáb neměl pracovní povolení a původně nechtěl vystoupit. |
 Večerní kotel před pódiem. |
 Vladimír Mišík. |
 Vladimír Mišík s publikem. |
 Na Rockfest přišli především mladí krajané. |
 Vlasta Redl. |
