Původně ze tří odlišných horizontů, členové kolegové z EKOVY se setkali v Paříži v roce 1994, k čemuž snad napomohla magie improvizace a hledání. Během jejich prvních pařížských koncertů si jich povšiml “objevitel” senzací Rémy Kolpa Koupol, který dostal jejich skladbu “Starlight in Daden” na vlny Radia Nova…
K objevení talentu EKOVY napomohly dvě rozhodující události: setkání s Patricem Clémentinem (členem skupiny Gabriel Yacoub), který jim pomohl realizovat jejich první demosnímek, a spolupráce se Siracha Sauce Management (zastupují mimo jiné skupiny Lofofora, Oneyed Jack, Ltno, Ethnician…). Výsledek se dostavil okamžitě – EKOVA byla záhy pozvána jako předskupina na vystoupení Geoffreye Oriémy (Angers 1994) a Idira (Lille 1995), skupin Toure Kunda (Muzillac 1997) a Arthur H (Montpellier 1997), a také na festivaly Sfinks (Belgie 1996), Les Nuits de la Voix (Strasbourg 1996), Transculturelles de Roubaix (1996) atd.
V roce 1997 se jejich vzestup potvrdil získáním cen F.A.I.R. 97 a “Objev Ille de France” na festivalu Printemps de Bourges. Téhož roku došlo k setkání s André Gielenem (studio Hautregard), kterého toto magické trio zaujalo, takže se rozhodl natočit jejich první album nazvané “Heaven´s Dust”. Editions Atmospheriques a Sony Music 19. 5. 1998 tuto desku vydaly.
Dierdre DUBOIS je Američanka narozená v New Yorku, která strávila dětství v Kalifornii již sedm let žije v Paříži. Na poznámku, že jejich hudba, vzniklá spojením tří kultur, je koherentní, vzdušná, otevřená, svobodná a přesto velmi propracovaná, říká: ”Naše hudba není vykonstruovaná. Je v ní mnoho improvizace a naše podvědomí v ní hraje velkou roli. I náhodnost v ní má svou úlohu. V každém případě ale nemáme žádné schéma. Například myšlenka zpívat ve imaginárním dialektu vznikla sama od sebe. Zpočátku jsem zpívala texty. A pak mi došlo, že zpívat, aniž bych se musela starat o smysl slov, mi umožňuje dostat se do situace ptáka, vypuštěného z klece. Mám větší melodickou svobodu, bez starostí o slabiky, o text, který by mě mohl brzdit. A ostatně to stimuluje i představivost posluchače. Jediné, oč mi šlo, je dokázat, že tento prastarý nástroj má velikou cenu. Chtěli jsme něco akustického a věčného. Zbytek byl výsledkem naší společné práce. Naše kultury jsou sice na odlišných mapách, ale člověk dnes žije v době, kdy hranice – a o to méně ty hudební – již neexistují. Komunikační prostředky a média umožňují šíření rozličných hudebních tradic na velké ploše. Nakonec stačí jen být zvědavý.”
Ze svého amerického dospívání si Dierde udržuje lásku k tomu, co ji učila poslouchat její matka – irské a anglické tradiční hudbě, Pentangle, Fairport Convention. Později objevila Dead Can Dance a o hlasu Liz Fraser z Cocteau Twins říká:”. “Miluji tu krystalickou vokální čistotu a téměř středověké prvky hudby Dead Can Dance. Mezi kadencemi některých středověkých hudebních děl a orientální hudbou je taková podobnost, že to vzbuzuje úžas nad tajemstvím těchto vztahů”. Dierde přijela do Paříže a po nějakou dobu se živila jako pouliční umělkyně, doprovázejíc se na violoncello. Aby nebyla na chodníku tak sama, hledala partnera, a tak došlo k jejímu setkání s Arachem.
Arach, původem Íránec, žijící v Paříži již čtrnáct let, hrál na perkuse v experimentální industriální skupině Vox Populi. Spolu s Dierde začali hrát po barech, avšak jednoho léta se Dierde octla v Paříži opět sama, když Arach odjel s divadelní skupinou. Tehdy slyšela o hudebníkovi, hrajícím na neobvyklý nástroj, jehož hudba se prý podobala její. “Když jsem zatelefonovala Mehdimu, neznala jsem ho a ani jsem nevěděla, na co hraje, Když mi řekl, že hraje na oud (orientální loutnu), zalíbil se mi nápad spojit oud se zvukem violoncella”.
Mehdi pochází z Alžírska, kde se naučil hrát na elektrickou kytaru spíše v rockových skupinách, spolu s Youceffem Boucelou, jedním ze zakladatelů l´Orchestre National de Barbes. Po zastávce v Burundi, kde hrál africký rock s belgickými hudebníky, se dostal do Paříže, a teprve tady objevil oud a začal na něj hrát, nejdříve jako samouk, později s mistry oboru. “Jel jsem dokonce do Káhiry. Jak se znám, hraji-li momentálně na oud, je v souladu s mým sklonem k rozporům: elektrická kytara v Alžírsku, loutna ve Francii. Ale hraji na ni, jako bych hrál rock – jednoduše a tvrdě.
Dierdre DUBOIS (USA): zpěv, violoncello, kytara
Mehdi HADDAB (Alžírsko): oud, guembri, perkuse, violoncello, kalimba
Arach KHALATBARI (Irán): perkuse, zpěv, klarinet
Ekova - Palác Akropolis, 29.1., 19:00
