Ostatně ji ani nenatočil Američan, jako svůj první celovečerní film ji režíroval britský herec Ewan McGregor, který také vytvořil roli otce zdrceného proměnou své malé holčičky v teroristku.
Film zachovává vypravěčský rámec knihy, David Strathairn coby slavný spisovatel vyslechne po letech na srazu spolužáků od jednoho z nich příběh jeho bratra, který zpětně inscenuje v kulisách 60. let. Mladík v McGregorově podání ztělesňuje dítě štěstěny: úspěšný, pohledný, schopný, velkodušný, obdivovaný. Má ženu, jež si krásou a oddaností získá i jeho židovského otce hrozícího, že „mé vnouče nebude jíst Ježíše“. A s rozkošnou, byť trochu zadrhávající dcerkou žijí ve vskutku pohádkové harmonii – než se malá lolitka žárlící na matku začne vůči dokonalým rodičům vymezovat.
Běžná puberta, řeklo by se, jenže Státy právě válčí ve Vietnamu, mladí se radikalizují a s výroky „to nejsou výtržnosti, ale revoluce, přečti si Marxe, tati“ už nestačí jen vlídně polemizovat. Protože nevinné začnou zabíjet teroristické útoky, jichž se dcerka z dobré rodiny, toho času na útěku před zákonem, aktivně účastní.
Konec malých soukromých jistot skýtá vděčný způsob, jak vyprávět velké dějiny. Otec přestává chápat, proč střílejí i na jeho továrnu vzdor nápisu „zde pracují černoši“, proč lidi, kteří spolu vycházeli, náhle dělí barikády. A hlavně jej rozdírá typicky rodičovské zoufalství „co jsme udělali špatně“, jež Americkou idylu pojí s českou Pustinou.
Režisér ideu chápe a brání, ale měl ve filmu raději jen hrát. Zvládá silné okamžiky střetů s dcerou, kdy si její mladší představitelka Hannah Nordbergová nezadá se starší Dakotou Fanningovou, ale jako vypravěč líčí povšechný román bez barvy i chuti, zabředající do melodramatu o rozpadu manželství. Neboť žena se od trýzně minulosti odstřihne, muž posedlý dcerou to neumí.
Slušná práce, lze shrnout Americkou idylu. Nicméně s dovětkem, že kniha je lepší a že radikálové všeho druhu půjdou s hodnocením níž.
