Ohlasy, které vycházely v uplynulých dnech, věnovaly značnou pozornost i samotnému dílu, které v Metropolitní opeře zaznělo vůbec poprvé, navíc v českém originále. List New York Times ho označil za "neortodoxní, ponuré a podivuhodně dojemné". Podle agentury AP je představení "současně pochmurné, povznášející a fascinující". Boston Globe připomíná, že Janáček vystavěl svou hudbu z mluvené řeči.
"Jeho vokální party mají hrozivě expresivní sílu," zdůrazňuje. New York Post zase poznamenává, že vzdor vězeňskému prostředí opera není depresivní. "Díky hluboce empatické Janáčkově hudbě," dodává.
Režisérův triumf
Protože v Janáčkově poslední opeře nejsou hlavní role v pravém slova smyslu, recenzenti většinou hodnotí sólisty jako skvěle sehraný tým.
Jmenují především tenoristu Kurta Streita, barytonistu Petera Matteiho a také Štefana Margitu, který v Metropolitní opeře debutoval. "Margita byl jako Filka lstivý i patetický," napsal New York Times.
Velké uznání sklidili finský dirigent Esa-Pekka Salonen a francouzský divadelní a filmový režisér Patrice Chéreau. Deník New York Times zdůrazňuje, že Chéreau dokázal zaujmout přesto, že opera postrádá skutečný děj i akci. Boston Globe si všímá toho, že inscenace neobsahuje konkrétní časové či zeměpisné detaily. New York Post režiséra rovnou označuje za hrdinu večera.
Podle kritiků je tento Janáček zcela mimořádnou událostí. "Pokud je v opeře možná dokonalost, pak inscenací Z mrtvého domu jí Metropolitní opera dosáhla," uzavírá své hodnocení New York Post.
