Tři překvapení a všechna příjemná, to se v jednom filmu hned tak nevidí. Melancholická komedie Zítra nehrajeme je přináší na stříbrném podnose s příjemně zašlou patinou starých časů.
Překvapení první se týká proměny režiséra. Altman už není ten jízlivý, sršatý, mrazivý, nelítostný a nekompromisní chirurg vztahů jako ve své slavné Svatbě, s přibývajícím věkem snad sám touží, aby takzvané poslední věci nebyly nezvratně posledními. Přitom však i v osmdesáti zůstává výtečným filmařem.
Svět, jenž patří minulosti
Druhé překvapení hraničí se zázrakem. Neboť člověk, který z duše nesnáší hudební styl country a western, nejprve s hrůzou objeví, že celý film zaznamenává právě a pouze vysílání rozhlasové show věnované výhradě country - a na konci s úžasem zjistí, že to bez újmy přežil, neřkuli že si snad tu a tam pobrukoval.
S tím souvisí překvapení číslo tři: herecké hvězdy první ligy tu velmi slušně zpívají. Ovšem o zpěv zas tolik nejde. Hlavní půvab filmu dodává zábavná, avšak výsměchu prostá oddaná něha, s níž hollywoodské veličiny představují své vzdálené kolegy, padlé hvězdičky rozhlasových pořadů pro pamětníky, ne snad šmíru, ale legendy s omezeným časem a doletem.
Svým způsobem připomínají svět kočovných herců minulosti, varieté a šantánů, společenství lidí, kteří slouží své profesi poctivě a rádi, byť nedobyli svět - a jak se ukazuje, lidí, které má Altman rád. Jejich éra ovšem končí: snímek Zítra nehrajeme sleduje poslední živou nahrávku letitého pořadu v texaském divadle, které právě změnilo majitele a má ustoupit parkovišti.
Ale pozor, z téhle zápletky nedělá Altman tuctovou společenskou satiru o bezohledných boháčích a odstrkovaném umění. Život půjde dál; to vědí i hrdinové, pozoruhodná kolekce estrádních bavičů a halekavých zálesáků, které vládnou zejména dva páry. Zpívající sestry, sebedojímavá a věcná, jež skvěle hrají Meryl Streepová a Lily Tomlinová, a duo zemitých kovbojů v neméně skvostném podání Woodyho Harrelsona a Johna C. Reillyho.
Kráska v bílém
Nicméně Altman neošidil ani další role či roličku, počínaje filmovou dcerou Streepové, jež v pubertálním rozpoložení píše chmurné písně o sebevraždách, a konče zádumčivým vlastníkem divadla čili Tomem Lee Jonesem a v neposlední řadě členem ostrahy a vypravěčem v jedné osobě, jehož sladký Kevin Kline hraje s nádechem "soukromého očka" v duchu Phila Marlowa.
Vlastně je to vystoupení jako každé jiné, jen trocha smutku nad časem, jejž nelze vrátit, provětrá ženské i mužské šatny, řešící úplně jiné problémy. A navíc přijde tajemný host, krásná neznámá v bílém: duch mrtvé, anděl smrti, snad i symbol osudu nebo múzy, v každém případě však bytost procházející mezi smrtelníky s příjemnou samozřejmostí.
V podstatě záznam estrády v jediném prostředí nenudí, neboť se začátkem vysílání přibývá vtipu, o nějž se kromě herců přičiní místní reklamy a zejména nádherná improvizace na téma Kupte si lepenku, jíž hrdinové nastavují čas, než moderátor najde pravou stránku ve zpřeházeném scénáři.
Jak se show dostává do obrátek, ze vztahů se klubou staré křivdy a z labutí písně se rodí šance pro poslední malé štiplavé vzpoury - od nádherné písně pro matku přes odrhovačku se sprostými slovy až po vražedný morytát.
Jen přilepený dodatek do soudržného tvaru nezapadá, ale Altman jím chtěl zřejmě ještě stvrdit svůj hold nenápadné nezdolnosti "pokleslých" umělců staré Ameriky.
Vlastně je to vystoupení jako každé jiné, jen trocha smutku nad časem, jejž nelze vrátit
Zítra nehrajeme
Režie Robert Altman, hrají Meryl Streepová, John C. Reilly, Woody Harrelson, Tommy Lee Jones, Lindsay Lohanová, Lily Tomlinová, titulky, 101 minut.
HODNOCENÍ MF DNES: 
