Tradicí festivalu, který založil švýcarský nakladatel Ricco Bilger a který se koná s podporou města, kantonu a kulturní nadace Pro Helvetia, jsou půlnoční čtení na horském vrcholu Gemmi ve výšce dva tisíce tři sta metrů, který je s Leukerbadem spojen lanovou dráhou.
Na čtenáře tam letos čekala literárně-hudební performance nazvaná Zpívající železa, okovy a koleje.
Nejzajímavější místo na světě
Více než na prostorách však záleží na skladbě autorů, a ta v roce rozšíření Evropské unie přála literaturám střední a východní Evropy. Polák Andrzej Stasiuk a Ukrajinec Juri Andruchowytsch představovali knihu svých esejů Moje Evropa, které německá kritika označuje za jedny z nejpůsobivějších evropských úvah.
Dílo mělo na festivalu i filmovou obdobu - dokument nazvaný Ve středu („W Srodku“), který evokoval atmosféru rozlehlých polských plání, ukrajinských měst, komunistické architektury a postkomunistického života.
Oba spisovatelé, z nichž jeden žije v městě na okraji Karpat a druhý v odlehlé vesnici v Beskydech, v něm provázeli oblíbenými místy a uvažovali o středoevropské historii - a přes všechnu šeď, polorozbořené továrny a neutěšená nádraží, které v dokonale upraveném švýcarském středisku působily jako výjev z jiného světa, to byl pohled láskyplný.
Andruchowytsch v dokumentu poznamenal, že to nejdůležitější, co si přiváží z cest po západní Evropě, je radost z návratu. A Stasiuk s pohledem upřeným na zamlženou pustinu přemýšlel, že v západní Evropě by snad ani nedokázal psát - zaplněné a uspořádané prostředí neskýtá prostor pro fantazii, nezbylo už nic, co myšlenkami zaplňovat.
V diskusi se švýcarským nakladatelem označil Andruchowytsch tento díl Evropy za nejzajímavější část světa - přechod, hmotu v pohybu, kde je stále co objevovat.
Velkou pozornost si v Leukerbadu získala německá spisovatelka rumunského původu Herta Müllerová. Autorka, která se stále vrací k traumatům z rumunské diktatury, začala odlehčeně: představením hravých koláží, básní tvořených výstřižky z novin a časopisů.
„Začaly vznikat na cestách, abych nemusela psát pohledy. Nesmírně mě to baví,“ vysvětlovala Müllerová. Na dalším čtení uvedla novou knihu Král se uklonil a zabil (Der König verneigt sich und tötet), poeticko-politické pojednání o zkušenostech života v diktatuře a jazyku v totalitním státě.
Nepředstavitelná Evropa?
O blízkosti literatur Polska, Maďarska a Česka diskutovali český básník Petr Borkovec, švýcarská publicistka a básnířka slovenského původu Ilma Rakusa, maďarský autor Péter Zilahy a rakouský nakladatel Franz Hammerbacher. Ten s velkou péčí v nakladatelství Edition Korrespondenzen usnadňuje středoevropským autorům vstup do německého prostoru.
Petr Borkovec zhodnotil zájem českých čtenářů o středoevropskou lyriku jako tristní, jako příklad uvedl počet prodaných kusů posledního svazku nositele Nobelovy ceny, Czeslawa Milosze - 350 kusů.
„Přístup do Evropské unie nic nevyřeší. Jak říkají čeští politici: neumím si to představit,“ podotkl Borkovec. Péter Zilahy se vstupem do unie zase očekává pokles zájmu západních literatur o tu středoevropskou - „staneme se méně exotičtí“.
I když ne všechny diskuse spojovalo evropské téma, festival mezi podobnými setkáními vynikal zaujetím a citlivou volbou jednotlivých autorů. Východnímu kouzlu propadla i jedna z nejpopulárnějších německých autorek, rodačka ze Západního Berlína Judith Hermannová, která prohlásila, že by ráda žila v Polsku.
Ale i východní Evropa se může mnohé učit od Západu. Třeba celospolečenskému zájmu o literaturu a způsobům její podpory. Z více než čtyři hodiny cesty vzdáleného Curychu přicestovaly do Leukerbadu dvě právničky.
A vracely se nadšené, s koupenými knihami představovaných autorů. „Já vlastně mnohem častěji než do kina, na hudbu a do divadla chodím na literární čtení,“ podotkla jedna z nich.
 SPISOVATEL V ŽUPANU. „Četl jsem před lidmi, kteří jedí, mluví a cinkají skleničkami, ale poprvé před těmi, kteří plavou,“ podotkl německý autor Peter Wawerzinek, jehož čtení občas přerušilo šplouchnutí. Pro jeho knihu o moři to bylo docela příhodné. |
