Španělský režisér má fanoušky všude včetně Česka, kam jeho novinka přichází dnešní pražskou premiérou v kině Atlas, čerstvě vybaveném projekcí 3D.
Trochu jako v Allenovi
Ovšem Rozervaná objetí se trojrozměrnou iluzí nechlubí, jejich půvab má úplně jiné základy. Zjednodušeně řečeno, filmař povyšující přízemní kýče do uměleckých mansard natočil další skoro telenovelu – ale půvabnou.
Stylově připomíná takzvaný film noir 50. let od barev po hudbu, jimiž útočí na smysly, časovými skoky zase zaměstnává mozek a model "filmu ve filmu" skýtá tvůrci nekonečné hřiště láskyplných tanečků kolem vlastní profese. Neboť hrdinou příběhu je režisér, který tragicky ztratil zrak a lásku.
Po letech už jen píše scénáře, třeba se synem své produkční sladce praštěný horor o upírech z transfuzní stanice, a svůj šarm zkouší v nádherné scéně svádění a svlékaní naslepo na náhodných slečnách, které ho převedou přes ulici.
K minulosti se nezná – než začne mladíkovi vyprávět drama vášně, žárlivosti a zrady, jež prožil. Oba přitom netuší, že klíčovou úlohu v něm sehrála chlapcova matka, jíž pak patří sebemrskačské doznání; hraje ji jako vždy střídmě dokonalá Blanca Portillo.
Představitel hlavní role Lluís Homar sice dámám nezrychluje tep, ale splňuje představu režiséra, k němuž se začínající hvězdičky upnou. A právě to se stane hrdince v podání Penélope Cruzové, jíž scénář předepsal v jediné postavě jako z románku pro služky bohatou proměnlivost.
Na dráhu lepší prostitutky se dá pro spásu svých blízkých a bohatý milenec, podobně jako v Allenově komedii Výstřely na Broadwayi, jí pomůže k vysněné dráze herečky, leč dá ji sledovat. Jednak vlastním synem, vlezlým frackem s kamerou a homosexuálními sklony, jednak znalkyní odečítající ze rtů, co si režisér a jeho múza zamilovaně špitají.
Končí se smíchem
Pro Cruzovou znamená role nespočet jemných nuancí, od prvních lekcí se střídáním paruk, gest a výrazů na povel přes chvíle, kdy její hrdinka hraje jako dřevo, až po okamžiky, kdy může dát najevo talent. Navíc prodává svou krásu v četných milostných scénách i při vynalézavém aktu pod prostěradlem, kdy až z výrazu její tváře hádáme, s kým se právě milovala.
Příbuznost s Výstřely na Broadwayi však brzy končí, neboť Almodóvar se drží pravidel melodramatu s prvky thrilleru; napětí dovedně buduje třeba jen z kroků partnerů, kteří stojí před rozchodem. Rozervaná objetí sice vyprávějí o vášni, ale s jistou mondénní odtažitostí; nemají tu živočišnou výbušnost a hřejivou usměvavost jako Volver, nicméně filmařsky jsou stále na výši.
Režisérovi hraje do ruky každý detail: výtvarné siluety rentgenových snímků, červené auto, černá pláž a stříbřité moře v pohádkovém kontrastu, přízračná noční jízda s tajemstvím i nenucený, čistý přechod od pádu na dno k novému životu. Téměř do poslední chvíle luští hrdinové tragickou šarádu – a z ní najednou Almodóvar vykřeše neskonale zábavnou pointu.
Rozervaná objetí nepatří k nejsilnějším z Almodóvarových filmů. Na internetu se najdou soudy typu "nejlepší telenovela promítaná netradičně na velkém plátně" či "výborně fungující kýč", ale pořád je to snímek, jaký dělá autorovi čest a publiku radost, protože Almodóvar vyprávět umí – stejně jako tančit mezi zdánlivě neslučitelnými žánry.
Ukazuje to právě veselá tečka, nejen už "film ve filmu", ale útržek komedie v melodramatu, který osudovou tíhu předešlé romance odlehčí. Dokonce vzbudí zvědavost, jak by asi vypadal celý tenhle smyšlený snímek, jímž hrdinka Cruzové před kamerou debutuje. Škoda, že z něj režisér předložil jen krátkou vtipnou ochutnávku – ale třeba jej čistě jako hračku ještě někdy dotočí.
ROZERVANÁ OBJETÍ
Režie P. Almodóvar, hrají P. Cruzová, B. Portillo
titulky, 129 min.
HODNOCENÍ MF DNES 70 %
