Comeback - Richard Krajčo - snímek z televizního filmu | foto: Česká televize © Marek Švidrnoch

Alkohol je svinstvo aneb Comeback léčil

  • 33
Vědí vůbec v České televizi, co se jim podařilo? Nenápadně a bez mohutné divácké "masáže" odvysílali Comeback, jeden z nejlepších televizních filmů roku.

Pohled první: Mirka Spáčilová (MF DNES)
Vsadit na něj znamenalo věřit Richardu Krajčovi, že do mravoličného školení na téma "démon alkohol" se zatáhnout nedá. Víra se vyplatila, Comeback vyzněl léčivě prostě a čistě jako ta voděnka z písně Vlasty Redla, jehož skladby tvořily přirozenou tkáň děje.

Krajčo se nebál sebevýprodeje zpustlého muzikanta, s nímž už nikdo nepočítá, ale raněný v samé podstatě ješitnosti muže, který při práci v lese nestačí ženským, vyzařoval i humor.

Kromě nádherné hudby zněl po dlouhé době z obrazovky také přesný, neučesaný slovník: od kapely po vesnickou hospodu při pivních debatách o Gottovi a spol. Režisér Václav Křístek nezapřel rockerskou duši, jež se děsí sentimentu víc než věčného zatracení.

Vypjatý příběh vyprávěl nevtíravě, se smyslem pro náladu nočních jízd města i široký prostor horských samot, s lehkou bezděčností až dokumentární. Nepřipustil žádné kázání, že pít se nemá, ani citové vydírání, přírodní romantiku zbavil selanky amilostný trojúhelník přepjatosti.

Comeback provázelo jen jedno klišé – láskou napravená novinářka – a jediná otázka. Proč zrovna tak poctivý film nenašel cestu do kin, kam se dnes cpe kdejaký polotovar?

Pohled druhý: Radek Diestler (iDNES.cz)
Tomu, kdo se vyzná v tuzemském popmuzikálním kotci, musel film Comeback hovět dvojnásob. Kromě uvěřitelného příběhu v něm nalezl několik popkulturních špílců, které příjemně kořenily děj.

Před závorku je třeba vytknout užití naturščiků. Byli k vidění v kapele hlavního hrdiny (Mirek, temná figura svůdce zhrzené manželky prochlastané hvězdy, je byvší cellista kapely Buty Nikos Engonidis) i v dalších marginálních rolích.

Sebe sama si v epizodním štěku zahrál A&R činovník firmy EMI Czech Libor Lisý a zvlášť šťastné bylo krátké expozé žoviálního Pavla Anděla. „To je opravdu takový vůl, nebo to jenom hraje?“, podivila se má choť, když jej zahlédla.

K autenticitě některých postaviček mnohdy stačil jen hlas, viz úlisně vlezlý moderátor rodinného rádia, který se neobjevil ani v jednom záběru.

Zábavné byly zmíněné popkulturní odkazy. Některé jsou přiznané v titulcích: jako ten s písničkou, „za kterou by se nemusel stydět ani ten hitmaker z Ostravy, ten Pastrňák“. Bodejť by ne, když ji složil (jednalo se o jeho Tramtárii).

Stejný pán nejspíš inspiroval i historku o trapném výkonu hlavního hrdiny na festivalu Shadows Of Ostrava, na který se jej ve filmu ptá slizký reportér, mimochodem Krajčův kolega z Medúzy Aleš Juchelka. Kdo pamatuje zjevně indisponovaného Pastrňáka na Colours Of Ostrava L. P. 2004, ví, o čem je řeč.

,