Mladí režiséři stavějí své první filmy většinou na experimentu, hlásí se k vzorům typu Lynche či Tarantina. Proč vy jste zvolila pravý opak, malý příběh o tom, co důvěrně znáte?
Já už zase tak mladá nejsem, třeba ve srovnání s generací Radima Špačka a spol., kteří začali dřív. Bude mi třicet. A tak se pro mě formálním experimentem stal právě pokus vystavět z mála příběh. Všichni, kdo si přečetli scénář, totiž říkali: no fajn, prima, bezva - ale tohle chceš pro velké plátno? Takový drobný, intimní příběh? A ve snaze dokázat to byl možná větší kus experimentu než v těch hříčkách s formou.
Vycházíte i z vlastních zážitků členky volební komise. Troufáte si pozvat na premiéru její ostatní členy?
Přiznávám, že jsem je nepozvala - je to hrozné, jenže já si nepamatuji jejich jména. Však oni si ten film v Poděbradech, odkud pocházím, stejně najdou. Vím, že moje maminka už se tam plíží po parcích a děsí se předem.
Nepohráváte si s myšlenkou natočit druhý díl Ene bene s podtitulem Po deseti letech - tedy o tom, jak zapečetěné pytle s volebními lístky otevřou a zjistí tvrdou pravdu?
Ne, ale stejně vás nepřesvědčím, že naše komise se tak nechovala. Vážně, v Poděbradech se nešvindlovalo!
Nicméně o nějakém druhém filmu už nejspíš přemýšlíte?
Mám už dokonce hotový scénář, teď mě znovu čeká těžká fáze shánění peněz. Nový příběh vypráví o rodině, která se vypravila z Rakovníka do Staré Turé; každý z nich má pro cestu jiné důvody, každý od ní něco čeká, nicméně celá road movie skončí dost překvapivě. Velice volně mě při psaní inspirovala kniha Williama Faulknera Když jsem umírala, ale přesto to má být opět komedie a znovu spíš malá, rodinná, komorní. Asi jsem nepolepšitelná.
Já už zase tak mladá nejsem, třeba ve srovnání s generací Radima Špačka a spol., kteří začali dřív. Bude mi třicet. A tak se pro mě formálním experimentem stal právě pokus vystavět z mála příběh. Všichni, kdo si přečetli scénář, totiž říkali: no fajn, prima, bezva - ale tohle chceš pro velké plátno? Takový drobný, intimní příběh? A ve snaze dokázat to byl možná větší kus experimentu než v těch hříčkách s formou.
Vycházíte i z vlastních zážitků členky volební komise. Troufáte si pozvat na premiéru její ostatní členy?
Přiznávám, že jsem je nepozvala - je to hrozné, jenže já si nepamatuji jejich jména. Však oni si ten film v Poděbradech, odkud pocházím, stejně najdou. Vím, že moje maminka už se tam plíží po parcích a děsí se předem.
Nepohráváte si s myšlenkou natočit druhý díl Ene bene s podtitulem Po deseti letech - tedy o tom, jak zapečetěné pytle s volebními lístky otevřou a zjistí tvrdou pravdu?
Ne, ale stejně vás nepřesvědčím, že naše komise se tak nechovala. Vážně, v Poděbradech se nešvindlovalo!
Nicméně o nějakém druhém filmu už nejspíš přemýšlíte?
Mám už dokonce hotový scénář, teď mě znovu čeká těžká fáze shánění peněz. Nový příběh vypráví o rodině, která se vypravila z Rakovníka do Staré Turé; každý z nich má pro cestu jiné důvody, každý od ní něco čeká, nicméně celá road movie skončí dost překvapivě. Velice volně mě při psaní inspirovala kniha Williama Faulknera Když jsem umírala, ale přesto to má být opět komedie a znovu spíš malá, rodinná, komorní. Asi jsem nepolepšitelná.
