RECENZE: Danu Bártovi stále bije rockové srdce a Alice je dobrá kapela

Takovýhle reunion má smysl a kouzlo. Alice, jedna z dnes už legend devadesátkového českého rocku, jede turné, které nemá žádnou jinou ambici, než udělat radost muzikantům a fanouškům. Proto si taky může dovolit spoustu nadhledu.

Ten nadhled a dobrá zábava všeobecně byly hlavní dojmy, které si návštěvník z koncertu odnášel. V pražském klubu Retro bylo vyprodáno. Ale nikomu vcelku nevadilo, že se začátek kvůli prohlídkám u vchodu o hodinu opozdil, byl v tom jistě velký kus pochopení a hlavně: náladu si prostě nikdo nechtěl nechat zkazit.

Alice

85 %

Praha, Retro Music Hall, 9. února 2016

To, že většinu publika tvoří staří fanoušci (mnozí z nich si ovšem přivedli své o dost mladší dívky, jež ovšem podle reakcí byly po hudební stránce „dobře vychované“), bylo jasné už od samého začátku, skutečně hustého valivého songu Hej, ty!, který odlehčil šlapající rock’n’roll Pozdravuj máti.

Procházka historií Alice byla nesentimentální, odvázaná, dobře připravená. Samozřejmě nejde o žádné amatéry, kteří by šli do nehotového projektu, ale v tomto případě kapela skutečně působila, jako by ta dlouhá léta společného nekoncertování nebyla. Hodně sebeironické a často osobitě, nicméně velmi vtipné promluvy Dana Bárty mezi písničkami ovšem naopak tenhle pocit stavěly na zem.

Publikum se nemohlo na takový průběh večera nechytat. A tak se už někdy od první třetiny zpívalo sborem, samozřejmě hlavně „ploužáky“ (což je, jak Bárta připomněl, dnes už zapomenutý termín) typu A to tě trochu bolí. A samozřejmě přídavková nálož hitů Slepej mladej mrtvej a Ani náhodou, tam se Bárta ze zpěváka mohl s klidem převtělit ve sbormistra.

Alice (Dan Bárta a Lumír Václavík)

Pokud je pravda, co Alice Bártovými ústy prohlašuje, totiž že jde o výjimečnou šňůru, nikoli skutečný comeback, a že po jejím skončení si ještě zahraje pár koncertů a zabalí to, je to paradoxně dobrá zpráva.

Každý z oněch muzikantů je dnes už patrně úplně jinde (jak víme ostatně zejména z hlavní Bártovy tvorby) a nějaké pokusy o plnocenné oprášení staré slávy by nejspíš dopadlo bůhvíjak. Ale hlavně by už neměly, protože by ani mít nemohly, tu uvolněnost, která byla na celé věci nejlepší.