Opera Slzy Alexandra Velikého

Opera Slzy Alexandra Velikého | foto: Národní divadlo

Alexandrovy slzy, pokus o výchovnou operu

Světová premiéra nové opery, objednané první scénou, by jistě měla být promyšlenou událostí. Novinka skladatele Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého nepostrádá sympatický autorský záměr, ale výsledek je rozpačitý.

Hanzlík bezesporu patří k našim nejtalentovanějším skladatelům mladé generace. Před deseti lety založil osobitý Ensemble Damian, s nímž se věnuje interpretaci staré i moderní hudby. Pro své nové dílo našel předlohu v latinské školní hře z 18. století pojednávající o dvanáctiletém Alexandru, budoucím "Velikém", který se učí umění vládnout a dobývat.

Kromě dospívajícího hrdiny vystupují v příběhu vojevůdci, dvorní sochař, bůh Jupiter, Alexandrovi druhové i prostí lidé. Hra měla především výchovný účel – a je jistě otázka, jak ji dnes pojmout.

Hanzlíkova hudba, vycházející z baroka a ozvláštněná minimalistickými postupy, nakonec z celého večera utkvěla v paměti nejvíce – pokud však odmyslíme těžkopádnou hru orchestru Národního divadla, pro nějž byl tento úkol tvrdým oříškem. Možná i proto přestával "neobarokní minimalismus" v průběhu večera upoutávat, a také jevištní koncepce neudržela pozornost celé dvě hodiny.

Slovinský režisér a výtvarník s uměleckým jménem Rocc rozesadil hlavní aktéry na vyvýšené kovové židle. Bílé kostýmy a stylizované pohyby odkazují na barokní styl, modré šipky promítané na bílé pozadí symbolizují hledání cesty k vytoužené stopě do dějin, vyjádřené neonovou šlápotou.

Určitý estetický dojem z kontrastního výtvarného řešení však ustoupil do pozadí před pocitem nudné chtěnosti, s níž se účinkující, mezi nimiž byli jak sólisté Národního divadla, tak hosté, snažili gestikulovat.

Nejvíce vokální i jevištní lehkosti a přirozenosti vnesl do představení německý kontratenorista Steve Wächter v roli Alexandra, naopak největší toporností trpěl výstup "lidových" figurek vojáka, otroka a lékaře. Nepřehlédnutelná i nepřeslechnutelná byla Soňa Červená v mluvené roli vypravěčky.

Problém inscenace je nejspíš v neujasněném dramaturgickém záměru Národního divadla. Možná měl celou produkci obstarat Ensemble Damian. Takto zůstalo jen u pokusu.

TOMÁŠ HANZLÍK - Slzy Alexandra Velikého
Stavovské divadlo, Praha. Dirigent Robert Jindra, režie a design Rocc, kostýmy Rocc a Vendula Johnová. Délka představení 120 minut. Premiéra 25. ledna.
Hodnocení MF DNES: 50 %

,