Aleš Brichta

Aleš Brichta | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Viděl jsem prdlajs, na pódium mě museli vodit, tvrdí Aleš Brichta

  • 17
Má pověst rockového bouřliváka s osobitými názory. Ještě v prosinci však zpěvák Aleš Brichta zažíval hodně krušné chvíle. Jako by nestačilo, že v mládí přišel o oko, na druhém se mu objevil šedý zákal a téměř oslepl. Dokonce ho museli na pódium vodit. Po operaci je však zpět v plné síle.

Co s člověkem udělá, když najednou nevidí?
Nešlo o nějaké trvalé oslepnutí. Musel jsem na operaci, protože jsem kvůli šedému zákalu přestával vidět. Řekli mi, že ten zákrok je vcelku jednoduchý, takže jsem byl relativně v klídku. Nijak zvlášť vyděšený jsem nebyl.

O jedno oko jste přišel v šestnácti letech při autonehodě, co se nyní dělo s tím druhým?
Na dálku jsem viděl hůř už dřív, proto jsem nosil dioptrické brýle. Ale kvůli šedému zákalu jsem začal ztrácet kontakt s obrysy, s realitou. Člověk má najednou pocit, že vidí vše rozmazaně. A ve chvíli, kdy někam jdete a nemáte možnost pořádně zaostřit, tak vám chybí odhad vzdálenosti a jste jakoby napůl v mlze. To bylo strašně nepříjemné.

Na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí se na dvou pódiích vystřídaly desítky kapel. Vystoupil také zpěvák Aleš Brichta.

Jak dlouho jste se šedým zákalem bojoval?
Přišlo to před tři čtvrtě rokem, začal jsem být nervózní z toho, že jsem nevěděl, co se to děje. Pak jsem šel na vyšetření a doktor mi řekl: Je to šedý zákal, ale buďte v pohodě, to je dnes běžná operace. Zelený zákal, to by byl průser.

To jste od vyšetření čekal tak dlouho na operaci?
I když jsem špatně viděl, tak jsem operaci čtvrt roku oddaloval. Měl jsem nasmlouvané koncerty, byly uzavřené smlouvy, pronajaté sály a prodávaly se lístky. V takové situaci jsem se na to nemohl vykašlat. Tak jsem se kousl a řekl, že to nějakým způsobem vydržím. Lidi si zaplatili, chtějí slyšet muziku, a jestli má člověk nějaké problémy, je to jeho věc. Takže jsem až do 22. prosince dojel všechny koncerty, i když to bylo nepříjemné. A na operaci jsem šel 2. ledna.

Proto vás při koncertech vodili asistenti až na pódium?
Když jsem viděl prdlajs, tak co jsem měl dělat? Normálně lezete v pološeru zadem na pódium mezi bednami a kabely a tam je to o zabití, i když vidíte normálně. Zkuste si navíc vzít moje černé brýle, to si ukopnete palec hned. Takže bylo logické, že mi na pódium pomáhali technici nebo manželka. Proto mě pěkně naštvalo, když o mně nějací pitomci vykládali, že jsem lezl na pódium tak ožralý, že mě museli vodit.

Jak to vypadá s vaším zrakem nyní?
Musel jsem si dát měsíc klid, protože to řvaní vytvářelo tlaky v hlavě i v oku. Navíc jako rocker metalista docela mlátím palicí, což zdravotně v rámci doléčení oku nesvědčilo. Dal jsem si pauzičku, ale život se má prožít a ne odflákat, takže teď už zase do toho jdu naplno. Každým dnem je to lepší, a to považuji za podstatné.

Celý rozhovor najdete v pátečním vydání týdeníku Téma.

10. října 2014