Alenka v krvavé říši hororových divů

Vydat se do kina na dvacetiminutový film Sen je na první pohled podobné jako absolvovat reklamní ochutnávku sýrů v supermarketu. Jedno sousto vám buď stačí ažaž, nebo chcete nášup, ale ten už si zaplatíte. Jenže u filmu - jejž distribuční slogan popisuje slovy Sen se musí prožít, nezáleží na tom, jak je dlouhý, ale jak je silný - je tomu přece jen trochu jinak. Platí se už za ono zkušební sousto, byť méně než za celovečerní snímek, a přitom nášup se ještě přikoupit nedá.

Sen inspirovaný povídkou Jana Weisse totiž vznikal jen coby takzvaný pilot příštího, rozmáchlého projektu podle téhož autora - tedy jako vzorek lákající případné investory budoucího megafilmu na malou ukázku velkého umu zlatých českých ručiček. Čili Sen režiséra Miloše Kohouta měli původně vidět jen odborníci hlavně proto, aby uvěřili, že umíme zacházet s moderními technologiemi. Náhle však Sen vidí platící diváci. A to je rozdíl. Vidí film, nebo raritu?

Sen ČR, 2002
Režie	Miloš J. Kohout
Scénář	Miloš J. Kohout podle předlohy Jana Weisse
Produkce	Daniel Závorka
Kamera	Petr Hojda
Hudba	Jan P. Muchow
Hrají	Karel Roden Klaudie Osičková Klára Apolenářová
Délka	21 minut
Sen - premiéry
Kina	5. září 2002

Rozhodně vidí výtvarně působivé, snově bizarní obrazové motivy, připomínající představivost filmů Tima Burtona. Vidí rychlé a nečekané střihy útočící na smysly stejně znepokojivě jako hudba a zvuk; vyprávění je téměř beze slov. Vidí malou Klaudii Osičkovou coby sladce přízračnou dívenku, Alenku v krvavé říši hororových divů, a Karla Rodena s ojedinělým darem uhájit i nejvýstřednější gesta. Jeho hrdina se snaží volat, a nemá hlas. Sípá, třese se a potácí. Je přepjatý až na půdu - přesto takřka nepůsobí směšně.

Ale jaký to vše má účel? I kdyby vstupenka obsahovala návod k použití na způsob popisu děje v opeře - Uvidíte tíživé přeludy muže pronásledovaného dávnou tragédií - i pak se Sen vymyká zákonům filmu. Stojí mimo hodnotící kategorie dobré - špatné. Je to právě a pouze sen, takové volné fantazijní cvičení studenta FAMU, který našel bohatého sponzora. Je to noční můra, filozofický horor, čirá kafkárna, pocitová sci-fi, výkřik existenciální úzkosti, případ pro psychiatra. Nebo je to pouze druh řemeslného experimentu pro experiment, kde je možné vše: panoptikální figury, stylizace bez hranic, hra na nesmysl.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Film Sen je opravdu jiný. Jenže vedle jinakosti závratné svou přirozeností existuje jinakost záměrná, okatá. A nad miniaturou vyrobenou pro ryze pracovní potřeby se vnucuje právě jinakost coby účelová manýra. Mezi pilotními snímky pro světové produkce představuje Sen vysoký nadstandard, naopak pro kina je to spíše zvláštnůstka než „opravdický“ film. Sice je to pokus svého druhu první, ale co je první, nemusí být vždy geniální.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.

Fotografie z filmu Sen.