RECENZE: Jak Topolovi změnili Marilyn Monroe na Belmonda

Filip Topol zemřel před dvěma lety, 19. června 2013. Už tehdy bylo jasné, jak velká osobnost předčasně odešla. Teď ji připomínají jeho kolegové.

Zpěvák a klavírista Filip Topol | foto: MAFRA

Sbohem a řetěz (obal CD)

Už týden po Topolově smrti si pod symbolickým názvem, vycházejícím z jedné z jeho nejslavnějších písní, Sbohem a řetěz, připomněla Filipa Topola na koncertě řada jeho kolegů muzikantů z alternativní a undergroundové scény.

Pod stejným názvem se pak konaly ještě další dva koncerty: v pražském Lucerna Music Baru a v Mikulově. Právě z jejich nahrávek je sestaveno album Sbohem a řetěz, které ukazuje, jak se která z kapel k Topolovým písničkám postavila.

Co nejvěrněji

Album jednoznačně obstojí jako celek. Je zajímavým pohledem nejen na Topolovu tvorbu, ale také na nejrůznější přístupy skupin, které se koncertů zúčastnily. Lze tedy předpokládat, že patřily buď k souputníkům Psích vojáků, nebo je považovaly pokud ne přímo za svůj vzor, tedy alespoň za zdroj inspirace nebo objekt obdivu.

Sbohem a řetěz

75 %

Indies MG/AMP 2015

Verze písniček jsou vlastně trojího druhu. Někteří se je pokusili zahrát, tak jak „leží a běží“, vlastně se co nejvíce přiblížit k jejich originálnímu podání. Jedinou úpravou je mírně odlišná instrumentace, daná sestavou interpretující kapely, a samozřejmě barva hlasu zpěváka.

Zuby nehty

To se týká The Plastic People of the Universe a jejich Chce se mi spát, Houpacích koní s verzí Nebe je zatažený (Jiří Imlauf se velice blíží Topolovi i pěvecky, což si člověk při poslechu jeho vlastních písní neuvědomí), a po hudební stránce nakonec i dámských Zubů nehtů.

Ty se postaraly o nejzábavnější předělávku, když Topolův hit Marilyn Monroe v textu „genderově“ převrátily k obrazu svému a písničku pojmenovaly J. P. Belmondo.

Nedory za dvě minuty

Jiné skupiny si přizpůsobily Topolovy písně k obrazu svému, jako by patřily do jejich repertoáru od nepaměti. A vybraly si z tohoto úhlu pohledu dobře i po textové stránce.

Pavel Zajíček

Hrátky s angličtinou jsou typické pro Tonyho Ducháčka a s Garage zde zpívá I’m Lucky. Ironicky motorkářská Černý sedlo sedí do světa Echt!u stejně dobře jako syrový obrázek Hospoda do repertoáru Krch-offa s hostujícím Pavlem Zajíčkem a nedořečená meditace Žiju ladí s kontextem veršů Miroslava Wanka pro Už jsme doma.

A písničkářka Stinka si – logicky – vybrala z Topolovy dílny píseň, podle jejíhož názvu si už před lety dokonce zvolila svůj pseudonym.

A největší zásah do originálu? Původně dvacetiminutového Kiliána Nedoryho vměstnala dvojice Andrej Polanský wtf Emül Langman do dvou minut. Neméně silných.