Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zahálka je důležitá a budoucnost je v latrínách, psal Voltaire od Nilu

  9:06aktualizováno  9:06
Propagoval lenost jako jedinou možnost, jak se soustředit na lidské nitro. Je považován za velkého spisovatele, přestože nenapsal víc než pár útlých novel. Celý život žil v jediném pařížském hotelu, který zřídka opouštěl, přesto stihl mít poměr se třemi tisíci žen.

Spisovatel Albert Cossery | foto: archiv

Takový byl Albert Cossery, přítel Alberta Camuse, Giacomettiho či Borise Viana, muž, kterého obdivoval Henry Miller a Tristan Tzara.

Prodavače zabíjejí nočníkem

Přestože je dodnes považován za jednu ze stěžejních osobností pařížské bohémy, český čtenář ho téměř nezná, v roce 1949 vyšel dosud jediný jeho román Dům jisté smrti. Malé, ale sympaticky vyprofilované nakladatelství Rubato vydává jeho knihu Bohem zapomenutí lidé.

Bohem zapomenutí lidé nejsou jedinou knihou s depresivním názvem, Cossery napsal i Hrdé žebráky (jejich vydání má Rubato také v plánu) či Lenochy. Sám zastával právě filozofii lenosti, tvrdil, že zahálka není plýtváním času a neřestí, ale naopak podstatnou podmínkou k tomu, aby se člověk usebral a uvažoval o světě, v němž žije. Bohem zapomenutí lidé jsou Cosseryho prvotinou. Když si ji v roce 1940 přečetl Henry Miller, napsal: „Tato kniha ve mně vyvolala naprostý úžas. Byla pro mě první svého druhu od děl velkých ruských klasiků.“

Pět povídek propojují zoufalé postavy plazící se u dna, od něhož se nechtějí odrazit. Nejenom že na ně zapomněl Bůh, zapomněli sami na sebe, za hašišovou clonou už si nemohou být jistí, kým jsou a zda ještě vůbec žijí. První povídka se odehrává v káhirské čtvrti v ulici Těhotné ženy – protože místní obyvatelky jsou neustále v očekávání. Jejich muži je bez ustání tlučou a kromě uspokojování sexuálních potřeb a přemíry spánku nedělají už vůbec nic. Možná jen zabíjejí příliš hlučné pouliční prodavače zeleniny hliněným nočníkem, aby bylo ticho na spaní.

Tihle lidé nemají o co přijít, neumějí číst a psát, nepracují. Když se místní žehličkář dozví o tom, že majitel jeho špinavého malého domku po něm chce peníze, které mu dluží, rozhodne se zmlátit svoji ženu. Jeho tchyně má totiž peníze a nerada vidí, když její dcera trpí. Jiný způsob shánění peněz už žehličkář s prokouřeným mozkem nezná.

Voltaire od Nilu

Další čtenářsky vděčný obraz tvoří dialog mezi učitelem žebrání a jeho žákem na cestě k latrínám, kde mistr říká: „Budoucnost je na konci této cesty, v budce, kterou támhle vidíš.“ Zatímco Camus tvořil své hrdiny jako sisyfovské muže, kteří se neustále perou s krutým světem, Cossery to udělal přesně opačně – na příkladu zlodějíčků a zahálčivých příživníků kritizuje systém, který tyhle chudáky považuje za největší zlo, zatímco sám podporuje války a korupci. Jeho doménou byla ironie, satira i jemně cynický humor, pichlavější než všechny camusovské revolty.

Cosserymu přezdívali Voltaire od Nilu, protože pocházel z Egypta, do Paříže přišel až v roce 1945. Zemřel v roce 2008, bylo mu 94 let. „Jeho sžíravá satira pálila jako pouštní slunce. Jeho bojovníci za svobodu používali výsměch a opovržení, nikoli násilí, jako politickou zbraň proti státní tyranii,“ charakterizoval Cosseryho dílo britský The Guardian.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.