Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zahálka je důležitá a budoucnost je v latrínách, psal Voltaire od Nilu

  9:06aktualizováno  9:06
Propagoval lenost jako jedinou možnost, jak se soustředit na lidské nitro. Je považován za velkého spisovatele, přestože nenapsal víc než pár útlých novel. Celý život žil v jediném pařížském hotelu, který zřídka opouštěl, přesto stihl mít poměr se třemi tisíci žen.

Spisovatel Albert Cossery | foto: archiv

Takový byl Albert Cossery, přítel Alberta Camuse, Giacomettiho či Borise Viana, muž, kterého obdivoval Henry Miller a Tristan Tzara.

Prodavače zabíjejí nočníkem

Přestože je dodnes považován za jednu ze stěžejních osobností pařížské bohémy, český čtenář ho téměř nezná, v roce 1949 vyšel dosud jediný jeho román Dům jisté smrti. Malé, ale sympaticky vyprofilované nakladatelství Rubato vydává jeho knihu Bohem zapomenutí lidé.

Bohem zapomenutí lidé nejsou jedinou knihou s depresivním názvem, Cossery napsal i Hrdé žebráky (jejich vydání má Rubato také v plánu) či Lenochy. Sám zastával právě filozofii lenosti, tvrdil, že zahálka není plýtváním času a neřestí, ale naopak podstatnou podmínkou k tomu, aby se člověk usebral a uvažoval o světě, v němž žije. Bohem zapomenutí lidé jsou Cosseryho prvotinou. Když si ji v roce 1940 přečetl Henry Miller, napsal: „Tato kniha ve mně vyvolala naprostý úžas. Byla pro mě první svého druhu od děl velkých ruských klasiků.“

Pět povídek propojují zoufalé postavy plazící se u dna, od něhož se nechtějí odrazit. Nejenom že na ně zapomněl Bůh, zapomněli sami na sebe, za hašišovou clonou už si nemohou být jistí, kým jsou a zda ještě vůbec žijí. První povídka se odehrává v káhirské čtvrti v ulici Těhotné ženy – protože místní obyvatelky jsou neustále v očekávání. Jejich muži je bez ustání tlučou a kromě uspokojování sexuálních potřeb a přemíry spánku nedělají už vůbec nic. Možná jen zabíjejí příliš hlučné pouliční prodavače zeleniny hliněným nočníkem, aby bylo ticho na spaní.

Tihle lidé nemají o co přijít, neumějí číst a psát, nepracují. Když se místní žehličkář dozví o tom, že majitel jeho špinavého malého domku po něm chce peníze, které mu dluží, rozhodne se zmlátit svoji ženu. Jeho tchyně má totiž peníze a nerada vidí, když její dcera trpí. Jiný způsob shánění peněz už žehličkář s prokouřeným mozkem nezná.

Voltaire od Nilu

Další čtenářsky vděčný obraz tvoří dialog mezi učitelem žebrání a jeho žákem na cestě k latrínám, kde mistr říká: „Budoucnost je na konci této cesty, v budce, kterou támhle vidíš.“ Zatímco Camus tvořil své hrdiny jako sisyfovské muže, kteří se neustále perou s krutým světem, Cossery to udělal přesně opačně – na příkladu zlodějíčků a zahálčivých příživníků kritizuje systém, který tyhle chudáky považuje za největší zlo, zatímco sám podporuje války a korupci. Jeho doménou byla ironie, satira i jemně cynický humor, pichlavější než všechny camusovské revolty.

Cosserymu přezdívali Voltaire od Nilu, protože pocházel z Egypta, do Paříže přišel až v roce 1945. Zemřel v roce 2008, bylo mu 94 let. „Jeho sžíravá satira pálila jako pouštní slunce. Jeho bojovníci za svobodu používali výsměch a opovržení, nikoli násilí, jako politickou zbraň proti státní tyranii,“ charakterizoval Cosseryho dílo britský The Guardian.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.