Loni Alain Delon prohlásil, že s filmem končí, a v Praze teď potvrdil, že to myslí vážně. Akční komedie Poloviční šance, jejíž českou premiéru tu včera uvedl, totiž vznikla už před dvěma roky. Rozloučil se také se sportem, protože je prý líný, rozmazlený maminkou a vůbec ho pohyb unavuje. Nicméně ženy tohoto francouzského herce stále zbožňují a muži se diví, jak si udržuje svůj vzhled. "To je profesí," vysvětlil s úsměvem. "Herci žijí ve službách své role."
Ve filmu Poloviční šance, kde se znovu setkal se svým přítelem Jean-Paulem Belmondem, se nechal svést i ke střílení a zběsilým honičkám. Je otázka, jestli to udělal z nostalgie nebo aby dokázal Hollywoodu, že i Francie umí vyrobit podívanou plnou výbuchů.
"Pro tuhle roli jsem se rozhodl ze spousty důvodů: líbil se mi scénář, těšil jsem se na Belmonda, obdivoval režiséra, ale ona rukavice hozená Hollywoodu nebyla nejpodstatnější. Prostě jsem měl chuť to vzít," říká Delon o postavě, která je v jeho filmografii nejméně osmdesátou v pořadí. "Což znamená, že jsem prožil na osm desítek různých životů, kdežto valná většina smrtelníků absolvuje jen jeden jediný život, třeba státního úředníka. A to je to tajemství, které nás herce udržuje v kondici," míní Delon a všem nehercům pak doporučil: "Máte-li jen jediný život, radím vám hodně se milovat a vypít hodně vody!"
Herectví pokládá Alain Delon za privilegium - za povolání těžké, ale fascinující a nejkrásnější na světě. "Ale nebojte se, já už si místo hraní nějakou náhradu najdu," slibuje mlhavě. "Řekněme, že teď mám prostě jiné priority, jiné tužby a přání, a moc času mi taky už nezbývá. Nechci hrát do konce života, takže méně pracuji a více času věnuji blízkým lidem a zvířatům."
Třebaže proslul v rolích romantických i rozervaných svůdců, v soukromí si cení více přátelství nežli lásky. Koneckonců pověst i úděl idolu žen si prý osobně nevybral: "Ale když vám to přinesou na zlatém podnosu, nemůžete přece odmítnout," brání se. "Ostatně už to není tak horké - dívky si sice stále říkají o mé podpisy, ale často dodávají, že je to pro maminku," říká a tvrdí, že nejen v nejnovějším filmu si umí utahovat sám ze sebe.
"Navíc jsem pragmatik a fatalista. Vím, že všechno v životě je relativní. A já jsem jen komediant, co musí umět vstát včas od stolu a odejít, jak říká Charles Aznavour." Pro pomíjivost vytáhne Delon dokonce nečekané srovnání: "Před padesáti lety popravili generála Píku. Ten žil mnohem hodnotnější život a kdo si na něj dnes vzpomene!? Natož aby si lidé za půl století pamatovali obyčejného herce."
Sám Delon ovšem ke vzpomínkám tíhne. Vypráví, jak se s Belmondem před čtyřiceti lety potulovali po Saint Germaine nebo jak pracoval s Luchinem Viscontim - "zázračným režisérem, jehož každý film se podobal obrazu". Vzápětí pak dodá, že takový typ kinematografie už není aktuální. "Musíme žít s dobou, dívat se dopředu."
K lidem, kterých si velice váží, řadí Alain Delon také Václava Havla. S ním - a s jeho ženou Dagmar - se setkal už několikrát a znovu právě včera; na Havlovo přání alespoň na letišti, kde se proťaly jejich cesty. Novináře pak pobavil, když dvě tematicky odlišné otázky spojil: "Nejprve rozliším prezidenta Havla a ženy, ale ještě předtím chci upozornit, že vaše první dáma je jednou z nejkrásnějších žen světa."
Ve filmu Poloviční šance, kde se znovu setkal se svým přítelem Jean-Paulem Belmondem, se nechal svést i ke střílení a zběsilým honičkám. Je otázka, jestli to udělal z nostalgie nebo aby dokázal Hollywoodu, že i Francie umí vyrobit podívanou plnou výbuchů.
"Pro tuhle roli jsem se rozhodl ze spousty důvodů: líbil se mi scénář, těšil jsem se na Belmonda, obdivoval režiséra, ale ona rukavice hozená Hollywoodu nebyla nejpodstatnější. Prostě jsem měl chuť to vzít," říká Delon o postavě, která je v jeho filmografii nejméně osmdesátou v pořadí. "Což znamená, že jsem prožil na osm desítek různých životů, kdežto valná většina smrtelníků absolvuje jen jeden jediný život, třeba státního úředníka. A to je to tajemství, které nás herce udržuje v kondici," míní Delon a všem nehercům pak doporučil: "Máte-li jen jediný život, radím vám hodně se milovat a vypít hodně vody!"
Herectví pokládá Alain Delon za privilegium - za povolání těžké, ale fascinující a nejkrásnější na světě. "Ale nebojte se, já už si místo hraní nějakou náhradu najdu," slibuje mlhavě. "Řekněme, že teď mám prostě jiné priority, jiné tužby a přání, a moc času mi taky už nezbývá. Nechci hrát do konce života, takže méně pracuji a více času věnuji blízkým lidem a zvířatům."
Třebaže proslul v rolích romantických i rozervaných svůdců, v soukromí si cení více přátelství nežli lásky. Koneckonců pověst i úděl idolu žen si prý osobně nevybral: "Ale když vám to přinesou na zlatém podnosu, nemůžete přece odmítnout," brání se. "Ostatně už to není tak horké - dívky si sice stále říkají o mé podpisy, ale často dodávají, že je to pro maminku," říká a tvrdí, že nejen v nejnovějším filmu si umí utahovat sám ze sebe.
"Navíc jsem pragmatik a fatalista. Vím, že všechno v životě je relativní. A já jsem jen komediant, co musí umět vstát včas od stolu a odejít, jak říká Charles Aznavour." Pro pomíjivost vytáhne Delon dokonce nečekané srovnání: "Před padesáti lety popravili generála Píku. Ten žil mnohem hodnotnější život a kdo si na něj dnes vzpomene!? Natož aby si lidé za půl století pamatovali obyčejného herce."
Sám Delon ovšem ke vzpomínkám tíhne. Vypráví, jak se s Belmondem před čtyřiceti lety potulovali po Saint Germaine nebo jak pracoval s Luchinem Viscontim - "zázračným režisérem, jehož každý film se podobal obrazu". Vzápětí pak dodá, že takový typ kinematografie už není aktuální. "Musíme žít s dobou, dívat se dopředu."
K lidem, kterých si velice váží, řadí Alain Delon také Václava Havla. S ním - a s jeho ženou Dagmar - se setkal už několikrát a znovu právě včera; na Havlovo přání alespoň na letišti, kde se proťaly jejich cesty. Novináře pak pobavil, když dvě tematicky odlišné otázky spojil: "Nejprve rozliším prezidenta Havla a ženy, ale ještě předtím chci upozornit, že vaše první dáma je jednou z nejkrásnějších žen světa."
 Dagmar Havlová vítá Alaina Delona |
 Alain Delon se baví s novináři |
