Aktuální spekulace o brečících politicích

Kdyby byl pětačtyřicetiletý Jiří David politikem, zřejmě by se po blížících se volbách dostal nejen do parlamentu, ale i do vládního křesla. Tedy pokud by svou tvář, jméno a činy dokázal propagovat stejně vehementně jako výsledky nynějších výtvarných snah. V relativně krátkém sledu za sebou na veřejnosti vystoupil s obrovskou světelnou instalací, retrospektivní monografií, CD-ROM diskem, několika menšími výstavami, bojem s Milanem Knížákem a pro metropoli chystá další neonový objekt.

Jeho nynější výstava v pražské Galerii Václava Špály do této hyperaktivní a na naše poměry úspěšné řady krásně zapadá. V podstatě se v ní vrátil ke svému důležitému projektu ze začátku 90. let Skryté podoby. Tehdy s tímto souborem fotografických dvojportrétů skládaných ze stejných polovin tváří celebrit udělal díru do světa. Nynější cyklus Bez soucitu nemá ten moment překvapení, nicméně má se Skrytými podobami řadu styčných bodů.

Ve Skrytých podobách David objevoval latentní panoptikálnost každého sebechytřejšího či sebešikovnějšího zjevu. Tyto skládačky zneklidňovaly se stejnou vervou, s jakou byly neodolatelně směšné. Bezmála dvacítka nových portrétů ve Špálovce rovněž představuje celebrity, tentokrát pouze politiky (s Havlem jsme se mimochodem setkali už ve Skrytých podobách). Jejich původní „neutrální“ záběry z agentury ČTK umělec upravil přidáním slz a zarudlých očí každému státníkovi. Ve výsledku jsou to podobně emotivní, o deset let mladší Skryté podoby 2.

V galerii dochází k neodolatelně trapnému fyzickému efektu, který obvykle vyvolává umělý smích v televizních show. Tady však posmrkáváme dojetím. Je vskutku zvláštní vidět takové tvrďáky, jako je George W. Bush, Jásir Arafat, Saddám Husajn nebo Usáma bin Ládin, plakat jako malá děcka. Kluci přece nepláčou, zvlášť když řídí chod zeměkoule! Asi pro toto chlapské předurčení David do souboru nezařadil jedinou státnici. Jenže přítomnost ženského portrétu by zástup vzlykajících kravaťáků příjemně okysličila.

V takovém kontrastu by mohlo vylézt na povrch ještě něco. Například to, že některé postavy jsou tu z až příliš aktuálně vyspekulovaných příčin - zvlášť ďábelský troglodyt z Afghánistánu. A že tenhle mediální nátlak, ono pro Davida v poslední době typické reagování na současno, sice díla pro dnešek posiluje, ale v budoucnu řadu z nich uvrhne do zapomnění.


Jiří David: Bez soucitu
Galerie Václava Špály (Národní 30, Praha 1). Výstava trvá do 3. března 2002.



Fotografie uslzeného generálního tajemníka OSN Kofiho Annana na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie plačícího palestinského předáka Jásira Arafata na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie uslzeného italského premiéra a mediálního magnáta Silvia Berlusconiho na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie "ubrečeného" britského premiéra Tonyho Blaira na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie uplakaného prezidenta USA George W. Bushe na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie plačícího francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie plačícího H. H. 14th Dalai Lamy na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie uslzeného prezidenta České republiky Václava Havla na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie slzícího ruského prezidenta Vladimíra Putina na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.

Fotografie plačícího německého kancléře Gerharda Schrödera na výstavě Jiřího Davida: Bez soucitu.