Zamlouvá se jí také výhoda, že Jánošíka režíruje s vlastní dcerou. "Takže nahoře na kopci vždy točí dcera, dole pod kopcem já," směje se.
Slovensko, kde vznikla řada jánošíkovských filmů, ale i Polsko, jež prý Jánošíka považuje za svého rodáka, vidí v legendárním zbojníkovi národního hrdinu. Jejich představy se však liší, i když Hollandová tvrdí, že polský a slovenský romantismus mají k sobě pořád blíž než český skepticismus vůči hrdinství.
"Na české kultuře se mi vždycky líbila právě jistá nedůvěra k hrdinům bez bázně a hany, snaha podívat se na ně z odvrácené strany. Kdežto pro Slováky i Poláky znamená Jánošík mýtus," vykládá.
V Polsku má podle ní Jánošík podobu komiksové figurky supermana, dokonce prý o něm kdysi natočili seriál, kde byl ztvárněn coby svalnatý rek. "A na Slovensku ho zase berou jako hrdinu třídního boje, svého Robina Hooda, jenž brojil proti pánům jménem utlačovaného lidu. Což jsou pojmy z docela jiného století," říká režisérka.
Ten "její" Juro Jánošík, kterého vymyslela scenáristka Eva Borušovičová a hraje český student DAMU Václav Jiráček, bude prý odlišný.
"Nejdřív jsme ho zcela oloupali ze slupek všech vžitých falešných výkladů, vrátili se zpátky k historickým pramenům - a zrodila se postava v mnohém nová, Juro Jánošík coby charakter trochu existenciální, možná i rimbaudovský," vykládá režisérka.
S výpravným projektem už zažila tvrdé natáčení podzimní a zimní, čeká ji ještě šedesát dní s jarními a letními scénami. Premiéru odhaduje na půli příštího roku.
"Zprvu to nebylo snadné, měla jsem pocit, že točím spíše videoklip. Chyběly mi dlouhé dusné rozhovory z mých komornějších filmů, hledala jsem styl a náladu. Ale myslím, že teď už jsme se dotkli podstaty," věří Hollandová.
Ví, že zejména pro Slovensko představuje Jánošík velmi důležitý projekt. "Občas tam sice postrádáme jisté profesionální návyky, na něž jsme s dcerou zvyklé ze Západu, žertujeme, že děláme velkofilm napůl amatérsky, ale i to má své kouzlo," dodává.
Autorka slavných děl Evropa, Evropa, Tajemná zahrada či Úplné zatmění natočila před Jánošíkem v rychlém sledu tři snímky a po nynějším vyčerpávajícím projektu by si ráda dopřála přestávku. Nejen kvůli únavě.
"Potřebuji chvíli pozorovat svět bez kamery, ujasnit si, co dál. Zjišťuji, že jako divákovi se mi už líbí jen málokterý film. Ty ambiciózní jsou vesměs pohádky, ty spotřební špatné pohádky a mé vlastní filmy vydělávají čím dál tím méně peněz. Zkusím najít cestu mezi tím, co se líbí mně, a tím, co se líbí lidem," slíbila Hollandová.
U amerického publika, jež prý stejně jako děti chce slyšet věčně tytéž příběhy, však vidí i přednosti: "Američané jsou vděční a nadšení diváci. Jít do kina je pro ně tak samozřejmou součástí života jako čistit si zuby."
 Na jediný den se objevila na pražské přehlídce Febiofest Agniezska Hollandová. Uvedla svůj snímek Julie na cestě domů a spěchala zpět na natáčení Jánošíka. |
