Tajný deník "třináct a tři čtvrtě let starého" puberťáka, který úzkostlivě pozoruje invazi pupínků na bradě i rodičovský rozchod, dlouho čekal na "rozhlasové" zpracování. Chyběl však vhodný interpret, kterého Supraphon našel právě v idolu náctiletých Vojtěchovi Kotkovi.
Je to logická volba – hrdina sexuálně uvědomělých Snowboarďáků přilne dobře i k mnohem krotšímu "skoro čtrnáct let starému intelektuálovi", kterému právě rozum dává právo tajně listovat časopisem Veliký a silný.
Kotek se Adriana zhostil dobře: pěkně pointuje situace, nahrávka v jeho podání zní velmi autenticky. Kotkův trochu nevycválaný projev k Adrianovi sedí, byť starší ročníky posluchačů by možná upřednostnily preciznější výslovnost: místy Kotek některé slovo trochu zašumluje.
Chvíli také trvá, než si posluchač zvykne na tempo – je totiž výrazně dynamické a možná, že právě tomuto chvatu jdou na vrub některé nepřesnosti Kotkova projevu. K rychlosti zřejmě svádí i deníková forma – posluchač profrčí stránkami, jako by jimi spěšně listovala adolescentova ruka.
Kotek je však obratný vypravěč Adrianových lapálií, a proto si lze na "rychločtení" po chvíli zvyknout a vychutnávat oblíbené momenty, například výlet do Britského muzea nebo s patosem přednášené Adrianovy literární pokusy.
Mnohé se do stopáže nevešlo, například hysterie Moleovy rodiny kolem královské svatby či více epizod s Bertem Baxterem. Přesto je nahrávka velmi dobrým kompromisem pro milovníky předlohy i pro ty, kteří se prostřednictvím Vojtěcha Kotka s Adrianem Moleem setkávají poprvé.
