Pravá blondýnka 2 přišla na svět čistě pro zábavu, a to ještě s otazníkem. Reese Witherspoonová opět nosí jedovatě růžové šatečky, jenže podruhé to už k smíchu nestačí, zvláště když ubylo jejích praštěných módních výstřelků a přibylo srdceryvné šlechetnosti.
Hrdinka se totiž dere do nejvyšší politiky v boji za práva zvířat. Jistě, její jásavý idealismus nemůže nevyhrát nad okoralými cyniky z Washingtonu. Leč herečka není zas tak krásná ani tak skvělá komička, aby utáhla děj založený na humoru typu „Jsem konzervativní republikán, přesto mám rád svého psa, i když je homosexuál“.
Nejzajímavější z té nadýchané nudy je zákulisí Kongresu, výborů, kanceláří a stážistů či návod, jak se dělá účinná kampaň na cokoli a jak si ji lidé užívají. Bohužel i tenhle záchranný pás proděravějí dunivé fráze o „vládě lidu pro lidi“ a slzavě zásadní výzvy „Promluv, Ameriko!“.
Můj život beze mne patří naopak k dílům, jež se přepjatých slov i gest děsí jako čert kříže. Téma je sice krajní - hrdinka umírá, ale zpracování hraničí se zdrženlivostí až nadlidskou, již sdílejí režisérka Isabel Coixetová, herečka Sarah Polleyová i jejich postava.
Když se matka dvou malých dětí doví svůj ortel, nehroutí se, ale upíná se ke zdánlivě nejobyčejnějším věcem. Od lékaře si vezme bonbon; dcerám peče lívance; zkusí nový účes. Sepíše seznam věcí, které dosud nepoznala a jež chce před smrtí stihnout - a plán plní. Tiché sebezapření se přelévá do stylu filmu: je nenápadný, čistý, střídmý a vzdor látce i povzbudivý.
Laurel Canyon je film podobného rodu: skromný, ale velmi slušně zvládnutý, navíc tématem nedrásá, nýbrž baví i usmiřuje. Pokušitelský příběh o sexu a zvědavosti řídí Frances McDormandová coby volnomyšlenkářská rockerka, jejíž milenec, syn a příští snacha pod jednou střechou objevují dráždivost i zodpovědnost. Pěkná písnička milý film korunuje.
Adaptace, nejsilnější kousek sestavy, chce od diváka nejvíce: hravost, schopnost kombinovat a bavit se na úrovni allenovských hříček. I hrdina se blíží rekům Woodyho Allena: scenárista v tvůrčí krizi, neurotik bez vztahů i bez sebevědomí. Zato jeho bratr-dvojče ženy přitahuje a nápady chrlí - pitomé, ale úspěšné.
Oba hraje vděčný Nicolas Cage, čímž film získá tvar polemiky dvou postojů. Lze sice hádat, že buran vyvede intelektuála do skutečného života, což osud trestá, ale způsob tohoto prozření je veledůmyslný i zábavný, jen více literární než filmový. Vede se tu profesní hra jako soutěž šarád v klubu křížovkářů či trumfování recepty na sjezdu kuchařů.
