Místo orchestru zaujal pianista Gary Matthewman, místo italských árií byly na programu písně Mozarta, Strausse a Schuberta. Tedy těžká disciplína, v níž soupeří ti nejlepší z německy, případně anglicky mluvících pěvců. Všechna čest Plachetkovi, že se ji snaží pěstovat v Česku.
Recitál Adama PlachetkyRudolfinum, Praha 13. ledna 2015 |
Osobitá barva jeho hlasu vyzařovala z každé písně, byla znát poctivá snaha vystihnout obsah a všechny finesy. Některé Mozartovy písně zazpíval půvabně, ale celkově vzato je v tomhle umění na počátku cesty. Není samozřejmě snadné zařídit, aby třeba u Schuberta mluvili jiným tónem pstruh, růže nebo král duchů. Plachetka však zatím všechny písně zpívá tak, že mu znějí krásně a přímočaře, ale většinou stejně. Nejpřirozenější výraz z celého večera dal mladý umělec italské písni Sogno od Paola Tostiho.
Strhující vypravěčské umění Geralda Finleyho či hluboká emocionalita Matthiase Goerneho patří do úplně jiné kategorie. Tito bardi jsou však také o generaci starší. Plachetka má stále ještě všechno před sebou.