Helmerův v pořadí třetí celovečerní film, nicméně stále lehce "študácky ulítlý" a nevyrovnaný, se zrodil na základě novinové zprávy o turecké obci, kde ženy "zrušily" sex, dokud muži neopraví tamní vodovod.
K absurdní historce přidal režisér romantickou báji o mladíkovi, jenž kvůli své lásce riskuje v horském prameni život, a stylizovanou zapadlou vesnici jménem Absurdistán, v níž se v originále mluví rusky -bůhvíproč dostala český dabing.
Pohádka na dvacet minut
Snímek totiž obsahuje dlouhé vypravěčské komentáře, které - na rozdíl od vcelku milého, záměrného obrazového naivismu - působí dost školácky. Svou verzi příběhu líčí ona i on: Kristýna Maléřová z Těšínského divadla dostala pro svůj filmový křest roli rázné venkovské krásky "krev a mlíko", její německý protějšek Max Mauff připomíná typově raného Vladimíra Pucholta.
Nicméně folklor, jímž je režisér obklopil, nepůsobí ani tak exoticky či výstředně, jako roztomile. A pohár nasládlé roztomilosti uměle sestrojeného mýtu postupně přetéká.
Na hezký sestřih dětské lásky hrdinů naváže obdobný "průlet" pádem řemesel, když muži odcházejí do čajovny a ženy udržují chod živností od pekárny po kovárnu. Příjemnou stránku "výjevů ze života" tvoří fakt, že se obejdou bez dialogů; režisérova metoda kombinuje vesměs jen monology se situacemi.
Přičemž situace jsou spíše poetické než zábavné, počínaje nahou dívkou na střeše a konče její jízdou "vzdušnou lodí". Pohříchu půvab až průzračně čisté, prostinké pohádky vydrží zhruba tak na dvacet minut, než začne nudit.
Zvláště když kombinací rázovitě zemitých figurek se snovou nadsázkou Helmer až příliš očividně připomíná rukopis Kusturicův či Jakubiskův. Příslušné figurky Absurdistánu přitom často postrádají profesionální herecké schopnosti - výjimku představuje osobitá gruzínská veteránka Nino Chkeidze - a fantazijní hrátky zase vstupují do děje více připravovaně než přirozeně. Také symboly a rekvizity si režisér leckdy půjčuje od slavných předchůdců.
Film se nadechne až v půli, kdy lehce pozmění žánr. Nabaží se lyrických popisů, napětí ve vsi se vyostří a znesvářené tábory, mužský a ženský, stanou proti sobě na náměstíčku před čajovnou jako dvě party pistolníků s kolty proklatě nízko před saloonem Divokého západu.
Westernové vyladění
Absurdistánu sluší a slušelo by mu ještě více, kdyby z válečného stavu, jenž využívá postupů klasické grotesky, dokázal vykřesat originálnější humor.
Dívčí válka na orientální způsob má přece i barvitější zbraně než koně, pušky, ostnaté dráty či lstivé pasti pod zástěrkou svádivých břišních tanců. A na druhé straně barikády by se také dalo vymyslet více než pokus o útěk v dýchavičném autobusu nebo vyslání špiona ve fraškovitém dámském převleku.
Navíc pokaždé, kdy groteskní němá epizodka člověka potěší, následuje další doprovodný komentář, další zbytečná vysvětlivka. Studentsky zbarvená svěžest se tak rázem mění ve školometskou doslovnost.
Do finále se vloudí několik akčních scén, ale spolu s kýženým pramenem z nich pak vytryskne zase jen jednoduchá pohádková báchorka v duchu Tisíce a jedné noci - kupodivu méně bizarní, než sliboval úvod, a méně absurdní, než naznačoval název filmu.
Jednu bizarní absurditu však Helmerův pokus o poetickou komedii přece jen přinesl: i v kinech rozděluje publikum podle pohlaví. Zatímco ženy jsou smířenější, i když znuděnější, muži Absurdistán prožívají daleko intenzivněji - a zuřivěji, bezmála jako režisérovu zradu. Zpravidla jim totiž vadí, že tu páni tvorstva vystupují jako tupá, líná, nemytá a nevzdělaná cháska budižkničemů - až na hlavního hrdinu, jenž však zase nosí výraz oddaného jelimana. Pravda je, že v Absurdistánu jsou k smíchu právě a pouze muži.
Absurdistán
Německo, režie V. Helmer, hrají K. Maléřová, M. Mauff, H. Arnst, české znění, 88 min.
Hodnocení: 50%
