Co vy sám soudíte o ornamentu?
Výstava ukazuje, že často používáme ornament, i když ani nechceme. Dnes se lidé odklánějí od rostlinných ornamentů, ale stále potřebují určitý vizuální rytmus, který jim ornament poskytuje. Například průmyslově vyráběná židle nemusí mít záměrný ornament, ale její forma se stává ornamentální. Takže výstava ukazuje ozvěny myšlenky vytváření vzorů na různých kusech nábytku, textiliích, grafikách nebo budovách. Je o moderním způsobu, jak se vypořádat s ornamentem.
Odkdy jste si téma výstavy připravoval?
Neformálně jsem začal pracovat asi před rokem. V té době jsem měl hromadu základních myšlenek, co bych mohl vytvořit. Nakonec zvítězila myšlenka popsat způsob, jakým dnes děláme ornament. Začal jsem sbírat a zkoumat a během toho roku se z toho stal téměř koníček. A pak jsem na tom pracoval intenzivně asi tři až čtyři měsíce.
Jaká je hlavní myšlenka výstavy?
Jsou ve skutečnosti dvě. Jedna vychází z návrhu domu Adolfa Loose pro Josefine Bakerovou, který je sice funkcionalistický, ale zároveň silně ornamentální. Ornament ve formě pruhů existoval již ve 14. nebo 15. století, takže se dá říct, že je to určitý historizující prvek. Nicméně pro Loose to bylo netypické. Pokud jde o druhou myšlenku, velice podobnou formu má značka brněnského bienále, vytvořená českým grafikem Jiřím Hadlačem. Pro mě se historie Adolfa Loose, ornamentu a značky bienále stala základem, který jsem začal zkoumat.
. Abbott MillerČlen studia Pentagram a teoretik grafického designu. Publikuje v prestižních časopisech, napsal několik knih, některé se svou ženou Elen Luptonovou. |
Myslíte, že vaše výstava je univerzálně platná?
Výstava byla vytvořena pro Brno, silně souvisí se zdejším regionem a blízkou Vídní. Podle mého je velice lokální. Samozřejmě je univerzální
v některých tématech, ale na druhou stranu je relevantní tady. Je to trochu portrét tohoto místa.
Byl jsem překvapen, jak moc se vystavené práce podobají, ale zároveň je z nich cítit doba vzniku.
Přesně tak. Jedním z mých záměrů bylo ukázat, že jsou stejné, ale zároveň rozdílné. Když je pak postavíte vedle sebe, začnou spolu hovořit. Ale stále si zachovají kvalitu, kterou měly v době, kdy vznikly.
Pokud vím, navrhl jste také ornamentální tapety.
Ano, vytvořil jsem sérii tapet pro nábytkářskou firmu Knoll. Všechny jsou vytvořeny z písem. Jedna je z písma Helvetica, ale u dalších ani nepoznáte, že jsou vytvořené z písem. Mně přijde zajímavé zabývat se vzory. Ale na výstavě je nenajdete, protože se k ní nevztahují.
Jaké jsou vaše další práce z poslední doby?
Právě jsem dokončil design nového muzea Harley-Davidson, která se otevírá 11. července. Už jsem dělal víc výstav, ale tahle je první trvalá.
Harley-Davidson je typická americká ikona. Myslíte, že stejně silně funguje i jinde?
Zřejmě ne. Harley-Davidson je velice silná globální značka, ale myslím, že ve zbytku světa nemá její jméno stejný význam jako ve Spojených státech.
Věnoval jste se také dalšímu americkému fenoménu, superhrdinům.
Dělal jsem katalog výstavy pro Metropolitní muzeum umění a vyšla z toho nádherná kniha. Obal tvoří plechovka, která připomíná dětská pouzdra na svačinu. Kurátor výstavy Andrew Bolton přišel s myšlenkou vytvořit módní přehlídku oděvů inspirovaných superhrdiny.
Máte rád motorky a superhrdiny? Musí být grafik přesvědčený o tom, co navrhuje?
Nikdy jsem nebyl skutečný fanda hrdinů nebo motorek. Samozřejmě si uvědomuji, že Harley-Davidson je ikona, designový objekt a fetiš. Ale když jste designér, zajímáte se o vizuální formu věcí. Líbí se mi, jak ty věci vypadají, ale nikdy jsem nesbíral komiksy ani neřídil motorku. Neměl jsem potřebu.
V Brně jste podruhé, jak se vám líbí?
Je to krásné město. Líbí se mi, že je tu bohatý život v ulicích. V Baltimoru, kde žiji, jsou všude jenom auta.
To je hlavně proto, že Brno má historické jádro, kam auta nesmějí.
Možná by Baltimore také měl mít své historické jádro.
