Novinářům ve středu vyprávěl o tom, jak složité je točit film v jeho rodné zemi, o tlaku, který lidi nutí hledat pravdu, ale také například o tom, jak ho v úterý večer překvapil plný sál na projekci 40 let starého filmu. "To jinde neuvidíte," řekl Kjárostamí.
Íránský režisér byl už hostem Letní filmové školy v roce 1997, která se kvůli záplavám konala v Jihlavě. Na jeden z dotazů tehdy potvrdil, že jej íránské úřady nechtěly pustit ze země na předání cen do Cannes, kde tehdy za snímek Chuť třešní obdržel nejvyšší ocenění, Zlatou palmu. Zmínil se také o cenzuře, jejíž chapadla zasahují už do scénářů připravovaných filmů.
K ideálu má daleko i dnešní situace v jeho zemi. "Absolutní svoboda neexistuje a to je to, co dělá naši práci zajímavou. Jsme lidé, kteří skrze své povolání musí hledat svobodu a pravdu. Tlak ale není jen na umělce, ale na všechny obyvatele Íránu. Hlavní tlak je však ekonomický. Samozřejmě, že nesvoboda je v Íránu trochu větší než jinde," řekl režisér. "Musíme najít cestu, jak se z toho dostat ven nebo jak v tom žít. Všichni jsme dostali příslib ráje, ale ten na zemi neexistuje," doplnil Kjárostamí.
Své poslední dva filmy Věrná kopie a Like Someone in Love natočil v Evropě a v Japonsku. Právě Like Someone in Love se moc nelíbil některým divákům na festivalu v Cannes. Snímek o starém profesorovi, který si najme prostitutku a později musí čelit zlobě jejího partnera, byl v hlavní soutěži. Film náhle končící uprostřed nejvypjatější scény odměnili někteří diváci bučením.
Točit v zahraničí nezačal režisér náhodou. "Pracovat v Íránu je opravdu těžké. Ne, že bych nedostal povolení k natáčení, to dostanu. Nemůžu ale riskovat svůj čas a peníze. Začnete pracovat a za šest měsíců přijde někdo jiný a zastaví to. Pořád tak žijete v napětí. Přesunul jsem proto svou práci tam, kde jsou podmínky stabilnější," uvedl íránský režisér.
Kjárostamí patří několik desetiletí mezi nejuznávanější představitele artové kinematografie. Natočil přes 40 snímků, návštěvníci LFŠ mohou vidět deset z nich. Ve většině filmů rozvíjí každý následující záběr záběry předchozí. Je jako odpověď na položenou otázku, jako vodítko směřující k pointě, rozuzlení a katarzi. Kjárostamího snímky se naproti tomu odvíjejí opačným směrem. Nové obrazy v nich zpochybňují to, co už se na plátně objevilo před nimi. Nenabízejí divákům odpovědi, ale ani je nefrustrují nezodpovězenými hádankami.
Většina z jeho filmů končí překvapivě osvobozujícím zjištěním, že otázky, které si v životě obvykle klademe, si dost možná klademe špatně. "Nejvíc nemám rád v životě i ve filmu lhaní. Nepovídám pohádky, čas Šeherezády skončil. Chci dávat divákovi správné informace," uzavřel Kjárostamí, který v pátek večer obdrží v Uherském Hradišti před projekcí snímku Like Someone in Love výroční cenu Asociace českých filmových klubů.
