Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A na počátku všeho bylo to hloupé slovo - bigbít

  12:13aktualizováno  12:13
Na počátku všeho byl seriál Kdopak by se rocku bál? Vycházel na pokračování v letech 1987-1989 v nyní už neexistujícím měsíčníku Gramorevue. Seriál se stal podkladem paperbacku Život v tahu aneb Třicet roků rocku, který vyšel v roce 1990 v sedmdesátitisícovém nákladu a za cenu 12 korun v knižní edici rovněž dnes již neexistujícího týdeníku Tvorba.
A tento laciný, hubený paperback se zase stal základem pro paperback obsahově inovovaný, mnohem objemnější (přičemž téměř polovinu rozsahu tvoří fotopříloha), a ne zrovna laciný (prodává se za 449 korun). Řeč je o knize Bigbít, v níž publicisté Vojtěch Lindaur (1957) a Ondřej Konrád (1950) podali hutnou a občas i vtipnou historii fenoménu nazývaného "bigbít". Jenže...

Velký rachot nepominul
Zastavme se nejprve u slova bigbít. Pojmenovalo velice česky - to jest zjednodušeně, a nikoli bez ironie - jev, který k nám přišel pozdě, a navíc přesahoval tehdejší hranice estetické tolerance. Mnohým se totiž zdálo, že slovo bigbít, tedy nomen-omen "velkého rachotu", náležitě zdiskredituje a vyjádří prázdnotu módy, která, jak doufali, rychle pomine. Nadto se pojem bigbít ujal i na Slovensku; ani tam se nenašel člověk, který by tohle hloupé slovo nahradil jiným.

Vojtěch Lindaur,
Ondřej Konrád:
Bigbít

Obrazovou přílohu sestavil Vojtěch Lindaur

K vydání připravil Petr Turek

Torst, Praha 2001

332 stran

náklad a cena neuvedeny

Bigbít, to ovšem nebyla pouze hudba; šlo o fenomén podobající se novému uměleckému a životnímu stylu: zahrnoval změny v módě, v účesech, v chování a bezpochyby i proměny jazyka a komunikace vůbec. Od prvopočátku zde byla souvislost s politikou, to jest se šikanováním, zákazy a postihy. Ze všech druhů umění bylo na prvním místě právě bigbítu přisouzeno "burcovat" a bojovat za svobodu.

"Je třeba uvarovat se zavádění nového druhu hudby. Neboť nikde se nezmění způsoby hudby, aniž tím budou otřeseny nejdůležitější zákony státu" - tato slova antického filozofa Platona uvádějí svazek Bigbít a předznamenávají, že kniha má dva cíle: umělecký a politický. Autoři příběhu museli takto chytat dva zajíce najednou; jednak sledovat kvalitu domácí hudby a poměřovat tuzemské "bigbíťáky" se zahraničními předchůdci a vzory, jednak psát historii politických nátlaků a perzekucí.

Něco mu vždy chybí

Má pravdu americký rocker Lou Reed, když říká, že rock'n'roll je strašně politický a podvratný. Ale bigbít také byl zkouškou charakterů - kdo tady nežil, ten to neví. Snad nikde jinde než v pop-music totiž nenajdeme mezi "tvůrci a interprety" tolik kolaborantů s mocí a tolik policejních udavačů. Kapitolku o tomto jevu postrádáme, vyjma propracovaného portrétu režimního básníka Honse. Signatářství anticharty sice není historicky zanedbatelným gestem, ale u místních stálic popu (které z bigbítu vyšly) nerozhodovaly ani tak přesvědčovací metody komunistů jako lačnost po penězích a tichá klanová spolupráce - a tak je z TV obrazovek známe dodnes. Kdyby se autoři Bigbítu věnovali důsledněji právě tomuto spojenectví hudby a politiky, přinesla by kniha historii mnohem truchlivější.

Platí ostatně známá pravda, že než vydat knihu, která časem zestárla a byla překonána novými poznatky, tak to raději napsat knihu novou. Nová fakta a také nejeden kriticky sebezpytný pohled do minulosti přinesl především televizní seriál Bigbít, jehož byl Vojtěch Lindaur spoluautorem.

Co tedy ve stejnojmenné knize čtenář vlastně ocení? Asi plynulost textu, vtip a rovněž onen kritický (ale nikoli nemilosrdný) nadhled. Zjistíme, že zůstalo několik málo vynikajících desek a přibližně stejný počet důležitých akcí provedených interprety a skupinami, přičemž nikdo z nich se na mezinárodní scéně výrazně neprosadil. V knize se to vysvětluje izolacionalismem a přirozenou arogancí komunistických mocipánů. Zůstává otázka, proč se tak nestalo ani po listopadu 1989.

"Kdyby to neznělo rouhavě, dalo by se říct, že mu teď někdejší zákazy a kriminalizování chybějí. Alespoň zatím. Anebo se sociální revolta odehrává jinde, třeba na třídenních technoparty v lukách?" poznamenává na adresu českého bigbítu poněkud nostalgicky i pochybovačně Ondřej Konrád. Jak vidíme, doba velkého kolektivního nadšenectví neskončila, jen není spojena s bigbítem.

Martin Dohnal, 1987.

Radim Hladík, 1969.

Jana Kratochvílová, 1976.

Miki Volek, 1962.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Somálská sprinterka Samia Júsuf Omarová v cíli olympijského závodu na 200 metrů
RECENZE: I uprchlík je člověk, líčí tragédie somálské běžkyně

Uprchlická krize už dávno neplní jenom stránky novin, pronikla i do literatury. Na útěku je i hrdinka právě vydaného komiksu Sen o olympiádě. Autorem scénáře i...  celý článek

Z filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Milénium představí Lisbeth Salanderovou popáté. Příštím dílem skončí

Knižní sága Milénium odstartovala úspěch severské krimi, na které se později svezli i autoři, jakými je Jo Nesbo nebo Jussi Adler-Olsen. V září vyjde další...  celý článek

Obálky knihy Animalium
Půvabně ilustrované Animalium by mohl ocenit i Harry Potter

Nakladatelství Albatros vydává knihu Animalium, která je nebývale půvabnou poctou světu zvířat. „Tohle muzeum je úplně jiné než jakékoliv, které znáš. Má...  celý článek

Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší
Soutěž: Vyhrajte zásobu dobrot pro nejmenší

Chcete svému drobečkovi zpestřit jídelníček? Soutěžte o balíček plný dobrot.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.