Who Else! je album, na němž rhythm'n'bluesový kytarový veterán Beck nalézá opravdový vztah k nekonečným proměnám současné ambientní, elektronické a techno hudbě, aniž zapřel své kořeny. "Pravda, jen málo z těch robotických a hypnotických rytmů považuju za lepší než dobré, ale jako by se mi díky nim najednou otevřela stavidla v hlavě," říká Beck. A po velmi dlouhé době tu máme ryze instrumentální projekt, který může oslovit posluchače napříč generacemi i žánry. Vahou Beckovy osobnosti i jeho typickou kytarovou hrou je to celistvé, a přece nesmírně pestré album.
Jeff Beck umí jako by zuřivým, vzteklým, napruženým hraním ještě zdůraznit agresivitu strojových techno rytmů, jeho technické kousky souzní se sonickými laboratorními pazvuky.
Na opačném pólu - v improvizovaných a stoprocentně živých pasážích - dokazuje svou nesmírnou rytmickou i melodickou invenci: "V každé skladbě mě zajímala nejvíc silná melodie, abych se do ní mohl položit a naplno ji prožít." Jeden z nejsilnějších okamžiků alba, melancholické a zpěvné sólo ve skladbě Brush With The Blues, dokazuje hloubku takových prožitků.
V některých skladbách čteme vlivy arabské lidové hudby; jako by Beck hrál za soumraku na minaretu. Závěrem alba se loučí nesmírně delikátní verzí irské lidovky Declan a ničím nedoprovázeným kytarovým sólem Another Place.
Jistě, novou Beckovu desku budeme nejspíš brát jako pozdravné gesto směrem k Prodigy a dalším, kteří techno povýšili z hrátek mladých chemiků na uměleckou formu druhé poloviny 90. let. Nemává jim však Jeff Beck na rozloučenou? Nenaskakuje do vlaku, který jede dál, a nenechává je stát na nádraží? Kdo to byl, ptají se techno děti v čekárně. Jeff Beck, moji milí, kdo jiný!
Jeff Beck umí jako by zuřivým, vzteklým, napruženým hraním ještě zdůraznit agresivitu strojových techno rytmů, jeho technické kousky souzní se sonickými laboratorními pazvuky.
Na opačném pólu - v improvizovaných a stoprocentně živých pasážích - dokazuje svou nesmírnou rytmickou i melodickou invenci: "V každé skladbě mě zajímala nejvíc silná melodie, abych se do ní mohl položit a naplno ji prožít." Jeden z nejsilnějších okamžiků alba, melancholické a zpěvné sólo ve skladbě Brush With The Blues, dokazuje hloubku takových prožitků.
V některých skladbách čteme vlivy arabské lidové hudby; jako by Beck hrál za soumraku na minaretu. Závěrem alba se loučí nesmírně delikátní verzí irské lidovky Declan a ničím nedoprovázeným kytarovým sólem Another Place.
Jistě, novou Beckovu desku budeme nejspíš brát jako pozdravné gesto směrem k Prodigy a dalším, kteří techno povýšili z hrátek mladých chemiků na uměleckou formu druhé poloviny 90. let. Nemává jim však Jeff Beck na rozloučenou? Nenaskakuje do vlaku, který jede dál, a nenechává je stát na nádraží? Kdo to byl, ptají se techno děti v čekárně. Jeff Beck, moji milí, kdo jiný!
|
Jeff Beck: Who Else! |
|
CD, 54 minut |
|
Vydala firma Sony Music/Bonton |
