Některým filmařům DVD vadí. Jak vnímáte digitální nosič vy?
Traduje se, že když byl objeven cinemaskop, Orson Welles se o něm vyjádřil, že umožní leda tak snímat hada z profilu. A za dva roky už takhle točil taky. Já mám nejradši klasické plátno, ale pokud už si promítám doma, vždy radši volím DVD než videokazetu, je totiž daleko bližší pocitu z kina, zvlášť když pozvu tolik přátel, že si připadáme jako v hledišti. Pravda je, že nesnáším pohled na své filmy, odjakživa si představuju peklo pro režiséry jako promítací síň, kde mi pouštějí kolem dokola mé staré snímky a já se chytám za hlavu... Ale právě digitální zpracování umožňuje hrát si s filmem dál. Třeba při natáčení Nejasné zprávy začalo najednou hustě sněžit a já posílal štáb, aby stihl rozsvítit co nejvíc oken ve světničkách filmové osady. Pak jsem dělal digitální verzi stejnojmenného televizního seriálu a najednou jsem si dodatečně mohl "rozsvítit" tolik oken, kolik jsem chtěl. Je to báječná hra, člověk si připadá současně jako režisér, kameraman a malíř.
Už dlouho slibujete další film - Třetí pohlaví. Co se s ním stalo?
To je podobné, jako když jsme si kdysi s mou ženou Deánou Horváthovou rozdělili role: ona že bude krásná, já moudrý - a neplníme to vždy do puntíku. Tedy já občas nebývám moudrý... Stejně je tomu s Třetím pohlavím, projektem, který potřebuje zahraniční účast. Už to bylo rozjednané s americkým partnerem, jenže nejdřív přišla hrozba hollywoodské stávky, kdy se všechny práce v zámoří zastavily, a pak teroristický útok na Ameriku. Teď se příprava znovu rozbíhá. Film je drahá věc, má-li být dokonalý, a připomíná ruletu - peníze musíte vsadit dřív, než kulička spadne. Pak, kdy už je každý moudrý, je vám vklad na nic.
Produkci vede vaše žena. Co děláte zatím vy? Upravujete scénář?
Musel jsem do něj zasáhnout, doba se mění a já se snažím, aby byl přesný. Hodně jsem přemýšlel, co v příběhu, který se dotýká možnosti reinkarnace, říci na závěr - a dospěl jsem k tomu, že není důležité, kolikrát jsme na světě, nýbrž proč jsme tady. Při úvahách o filmu jsem uvažoval i o životě, což mě přivedlo od efektů letmo nahozených zase zpět oběma nohama na pevnou zem. Jde o příběh současný, zakotvený v novém miléniu a odkazující k jednomu z Nostradamových proroctví - že nás čeká rasismus, jaký jsme dosud nikdy nepoznali, a to rasismus náboženský.
Po Nejasné zprávě o konci světa se znovu vracíte k Nostradamovi?
To není návrat k Nostradamovi, nýbrž svědectví o naší generaci, o morálce, o vlastenectví. Dělal jsem si malý průzkum, ptal jsem se mladých, jestli by šli bránit svou vlast. Odpovídali, že ano. Ale pak jsem se zeptal, zda by za vlast položili život, a k tomu už nebyl ochoten ani jediný. Pojem vlastenectví se proměnil, s uvolněním hranic a migrací je národnost jen stínem, který jde za vámi. Naši otcové věřili, že vše, co shůry přichází, je od Boha - sucha, deště, pohromy. Všude měli namalované anděly, ve které věřili - jenže my létáme letadly a anděly jsme nahoře nepotkali. Čím tu víru nahradit? Má babička se dožila vysokého věku - a plakala, čím se provinila, že ji Bůh pořád nechce vzít k sobě. Ale na co se máme těšit my? Na jakého boha?
Nabídnete ve filmu převtělování jako odpověď na tyhle otázky?
Ale ne. Jestliže je smyslem umění klást otázky, neznamená to, že má na ně i odpovídat. Navíc otázky mohou být vážné, neboť nikomu se nechce věřit ve vlastní zánik, ale také směšné. Existuje-li opakování našich životů, ale my si ho nepamatujeme, vybízí to přece k úsměvu. Pokouším se sice hledat pravdu a smysl, ale s prvky komedie; rozhodně to nebude film náboženský.
Vy osobně v reinkarnaci věříte?
Nevěřím všemu, ale přál bych si to. Proto Třetí pohlaví říká: Nedělejme tu dluhy, ať se sem můžeme vrátit. Co kdyby...
- čtvrtek 3. ledna 2002
