Zuzana Smatanová byla od malička nadanou kreslířkou. Později se přidala i láska k hudbě a přesto, že byla introvert a kvůli svému perfekcionismu se sebou nikdy nebyla úplně spokojená, rozhodla se zkusit soutěž, kde vybírali nové tvůrce písní.
„Nikdy jsem netoužila být zpěvačka. Nechtěla jsem být středem pozornosti, nechtěla jsem být v showbyznysu, ale tohle byl zvláštní zlom, který ve mně nastal, že chci někomu ukázat, co jsem napsala,“ popisuje Smatanová.
Slovenská hvězda Smatanová: Psaním se léčím |
V čele poroty byl v roce 2003 zpěvák Peter Nagy, který dodnes vzpomíná, jak poprvé zažil, kdy soutěžící nechce zvítězit. Musel ji k tomu doslova přemluvit, protože chtěla odejít.
Odstartovalo to závratnou kariéru, ale taky velký tlak, protože nechtěla nikoho zklamat. „Najednou to byl můj tlak na sebe a zároveň i tlak toho, že už mám status zpěvačky a už to musím nějakým způsobem dokazovat. Musím jít na pódium a není to už jestli chci, nebo nechci. Zkrátka je koncert, tak musíš!“ popisuje.
S úspěchem přišly i požadavky vydavatelů a fanoušků na nové písně. „Vždycky jsem na to měla svůj čas, že jsem psala tehdy, kdy já chci, kdy mám na to chuť, kdy mám nějaké období, něco se mi stalo, já to nějak zpracuji a vytvořím písničku. A teď najednou přišlo: ne, ne, ne, už je čas, už musíš obměnit repertoár, jezdit s něčím jiným,“ vysvětluje.
V roce 2014 se rozhodla postavit kompletně na vlastní nohy. Stala se nejen autorkou a interpretkou své hudby, ale nahrávala i všechny instrumenty a byla producentkou i vydavatelkou dohromady. „Naložila jsem si do ruksaku další náklad. Uvědomila jsem si, že jsem sama sebe chytila do nějaké pastičky. Velmi málo věcí jsem delegovala na někoho jiného,“ vzpomíná.
Vše vyvrcholilo dvojalbem Echo v roce 2018 a následným turné. Tehdy jí začaly vypadávat vlasy, měla kožní a další zdravotní problémy, ale když ji někdo upozornil, že by měla zvolnit, neposlouchala.
Panická atakaČasově ohraničená epizoda, která se objeví z pohledu pacienta náhle. Má rychlý nástup, je nepříjemná a člověka vyděsí. Příznaky jsou psychické i fyzické. Bušení srdce, pocit, že se nemohu nadechnout, strach z udušení, pocit na zvracení. |
„Přišel leden 2019 a den D. Sedla jsem do auta a jela k mámě domů a po čase na mě přišel obrovská panická ataka. Zastavila jsem a chvíli se snažila to rozdýchat. Říkala jsem si, co to je? Infarkt? Dala jsem si vodu a zbytek cesty jsem ještě odřídila. Stupňovalo se to. Bušení srdce nepřestávalo, myslela jsem si, že to nepřežiju, tak jsem si zavolala záchranku. Ti vyhodnotili, že to není infarkt a stabilizovali mě. Já jsem si myslela, že tím to skončí. Ale ono to sílilo. Přicházelo to denně desetkrát,“ vzpomíná Smatanová na své panické ataky.
Vyhledala proto psychiatričku. „Ta měla pro mě okamžitou diagnózu: ‚Vždyť vy jste vyhořelá. Vy jste se do toho sama dohnala.‘ A já se cítila až uraženě. Já? Vždyť jsem dělala, co mě baví!“ popisuje Smatanová s tím, že kromě vyhoření jí diagnostikovali i deprese. Antidepresiva ale nejprve odmítla.
„Stále jsem byla v kolotoči strachu ze strachu. Co když to znovu přijde? Pak přišly stavy depersonalizace. Měla jsem pocit, že jsme dvě a která je ta reálná? Nevěděla jsem, jestli to, co vidím okolo, je realita, nebo jsem si to vymyslela,“ popisuje.
„Člověk žije v absolutní tmě, je tam strašně sám, nikdo mu nerozumí. Je extrémně zoufalý, nemá chuť žít, je to obrovská apatie vůči všemu, co se děje okolo. Nemá schopnost soucítit s nikým ani se s nikým radovat. Je to emocionální smrt,“ dodává.
Až když přemýšlela, že svůj život ukončí, rozhodla se poslechnout lékařku a začít brát antidepresiva. „Bylo pro mě zásadní pochopit fakt, že jsem nemocná. Že je třeba s tím bojovat a zkusit všechny prostředky, které mi pomohou se z toho dostat,“ popisuje zpěvačka, která po dvou letech „našla cestu zpátky“ a ve vzdálené budoucnosti se už nevidí jako někdo, kdo vydává desky jako na běžícím pásu.
„Chci psát písničky a hrát nějaké koncerty, ale jako starší paní se vidím u kreslení. Asi budu za stolem a sledovat detaily toho, co jsem nakreslila, a vím, že to budu milovat,“ dodala.