Hudební cítění sourozenců Ulrychových vychází z lidových kořenů. Na scéně se společně pohybují přesně šest desetiletí, přičemž Ulrych nejraději vzpomíná na první dekádu.
„Pro mě byla naprostým zjevením 60. léta. Pražské jaro, doba bigbítu, hippies, Beatles. A doba svobody, kterou jsme tehdy zažívali a kterou jsem potom už vlastně nikdy naplno neprožil,“ svěřil se Petr Ulrych.
V 60. letech studoval pozdější osobitý skladatel a zpěvák letecké inženýrství na Vojenské akademii Antonína Zápotockého. I tam však pociťoval svobodnou atmosféru, která se projevovala například v tvorbě amatérského divadla malých forem, ale někdy i ve výuce. Pedagog Vítězslav Gardavský jim přednášel nejen o marxismu, ale také o bibli. Ulrych se postupně začal zajímat o existencialismus nebo o dílo Franze Kafky.
Kromě Beatles učarovala Petru Ulrychovi v 60. letech třeba hudba skupiny Cream, v níž účinkoval kytarista Eric Clapton, nebo Jimiho Hendrixe. Hrál na kytaru, klavír i kontrabas, zpíval, komponoval, psal texty. Koncertoval s kapelami Vulkán a Atlantis.
Hana a Petr Ulrychovi se na novém albu vrátili ke „starýmu bigbítu“ |
Bigbítu se ale po nástupu normalizace v Československu přestalo dařit, Ulrychovu osobní situaci navíc zkomplikovala skutečnost, že v roce 1968, v reakci na vpád vojsk Varšavské smlouvy, napsal a nazpíval píseň Zachovejte klid. „My máme pravdu a vy jenom bič,“ zaznělo v ní na adresu okupantů.
„Byl z toho zákaz od normalizačních úředníků, čímž pádem pro nás bigbít skončil. Ale začali jsme ho hrát s houslemi, cimbálem a flétnou,“ uvedl Petr Ulrych. V roce 1974 vznikla skupina Javory, která funguje dodnes.
Cestu k hudebním kořenům by však Ulrych podle svých slov nejspíš našel i za jiných okolností. Dodnes si podle vlastních slov pamatuje na chvíli, kdy pocítil „archetypální dotek“ lidové hudební tradice.
Stalo se to o Vánocích, které osaměle trávil v zahraničí, kde tehdy vystupoval s kapelou. Byl Štědrý večer, Ulrych naladil československou rozhlasovou stanici a poslouchal lidovou hudbu. „Ten pocit si nesu doteď,“ podotkl.
Ačkoliv se skupinou Javory i v dalších hudebních aktivitách dosáhl Ulrych mnoha úspěchů, pořád podle svých slov cítil nostalgii po bigbítu, tedy hudbě, s níž začínal. Vedle Javorů, jejichž zvuk dotváří cimbál a housle, vznikla ještě sestava Javory Beat s elektrickou kytarou, klávesami, baskytarou a perkusemi. Hana a Petr Ulrychovi vystupují s oběma sestavami, třetí platformou pak je fúze s Hradišťanem Jiřího Pavlici.
RECENZE: Hana a Petr Ulrychovi jsou nejsilnější bez elektrických kytar |
„Máme vlastně řadu velmi pestrých vystoupení. Jak hudebně, tak instrumentálně, i co se písniček týče,“ vysvětlil Petr Ulrych. Dodal, že koncertní program často obměňuje, ale publikum stejně čeká na největší hity.
„Když cítíte, jak najednou jedna z oblíbených skladeb přímočaře proudí do lidí a oni jsou šťastní, je vám jasné, že ji prostě musíte zahrát.“
Vydavatelství Supraphon připomnělo životní jubilea Ulrychových novým výběrem, který pod názvem Odkud a kam / To nejlepší 1969-2022 shrnuje právě právě ty skladby, které na koncertech Hany, Petra a spol. zaznít musejí. Znovu by měla vyjít také deska Odyssea, nahraná s kapelou Atlantis v roce 1969, poprvé ovšem vydaná až po pádu komunistického režimu.
V diáři na webu Javorů je letos zatím kolem pětadvaceti koncertů, další přibudou. Publiku v domovském Brně se sourozenci Ulrychovi představí 28. dubna na jevišti Mahenova divadla. Už teď je vyprodáno.
