RECENZE: Profesionální, ale poněkud usedlý Eros Ramazzotti zapěl Praze

Jít na koncert italského zpěváka Erose Ramazzottiho znamená zhlédnout po všech stránkách dotaženou, kultivovanou podívanou i poslouchanou, ovšem tak trochu zakonzervovanou a bez vzruchu.

Letos v říjnu šedesátiletý rodák z Říma je svým způsobem úkaz. Hudební scénou dokáží lomcovat jakékoliv trendy a výstřelky, ale on se stále drží svých spíše ve středním tempu vedených, snadno stravitelných vkusných pop rockových písniček, jejichž melodika ani na vteřinu nezapře Ramazzottiho domovinu.

V žádném případě to ale není výtka, Ramazzotti se chvályhodně drží toho, čím proslul, v čem je dobrý a stále oblíbený. Zaplněná O2 arena hovoří za vše. A když k tomu připočteme nápaditou scénu, opravdu dobrou a spolehlivou doprovodnou kapelu plus vokalistky a v neposlední řadě fakt, že Ramazzotti je pěvecky stále ve formě, nemohl být nikdo nespokojený.

Eros Ramazzotti

60 %

O2 arena, Praha

6. března 2023

Zpěvákovo publikum přesně ví, na co jde, očekává skladby jako Terra promessa, Cose della vita nebo Più bella cosa. Celý večer je v duchu vzájemného napojení a jakékoliv nečekané výstřelky by byly nežádoucí. Snad jediným ozvláštněním bylo, když zpěvák do písně Un’altra te zařadil úryvek No Woman No Cry od Boba Marleyho.

Plusem byl tedy jednoznačně profesionální výkon nejen hlavní hvězdy, ale všech na pódiu. Mínusem pak, hlavně z počátku, nedobrý, poněkud zahuhlaný zvuk, který se sice postupně lepšil, ale k ideálu se ani do konce koncertu nepřiblížil. A pak také jistá konzervativnost a usedlost toho všeho.

Zejména během prvních písniček působil Ramazzotti trochu odtažitě, jako rutinér, který sice odvede kvalitní výkon, ale nic navíc.

Kontakt s publikem omezoval jen na nutné „ahoj Praha“ minimum. V průběhu večera pak naštěstí trochu „roztál“, zpíval pod pódiem mezi publikem a přibývali také ti, kteří opustili sedačky – koncert byl na sezení – a dávali se do tance. I tak tomu ale stále tak trochu scházela jiskra a šťáva. Objektivně nebylo koncertu moc co vyčítat, subjektivně to bylo celé pěkně zazpívané, zahrané, ale sterilní.