RECENZE: Halloweenský večírek s Placebo dopadl na výbornou

Že je skupina Placebo v současnosti ve formě potvrdilo album Never Let Me Go. Kdo by přece jen pochyboval, zda Brian Molko a Stefan Olsdal nežijí tak trochu z podstaty, pražský koncert ho musel přesvědčit o opaku.

Jak moc si Placebo nové desky cení bylo zřejmé už při pohledu na setlist aktuálního turné. Kapela ho hraje prakticky celé, což je velmi sympatický krok, který ji odděluje od „dinosaurů“, kteří z případné novinky zařadí dva, tři kousky, aby se neřeklo, a pak hurá k osvědčeným jistotám.

Jenže tahle momentálně dvojice (plus samozřejmě doprovodný ansámbl, který čítal i klávesistku, jež v několika skladbách hrála i na housle) na to šla vždycky trochu jinak než ostatní. Zvlášť živě vynikne jejich schopnost uvést posluchače do slastného transu pomocí v zásadě jednoduchých, přesto nesmírně omamných melodií. A samozřejmě zpěvu, protože hlas Briana Molka je to, za čím fanoušci spěchají a čemu naslouchají jako zmámení hlodavci píšťale krysařově.

Placebo hráli v pražském O2 universu v den svátku Halloween, čemuž přizpůsobili svou vizáž. Bubeník vypadal jako klaun Pennywise z Kingova románu To, baskytarista, kytarista a příležitostný klavírista Stefan Olsdal měl outfit upomínající postavu Frank-N-Furtera z filmu Rocky Horror Picture Show, frontman Brian Molko se pak dostavil ve slušivé sukýnce.

Basu s kapelou držela i osvětlovací a zvuková technika – její pult byl vyzdobený pavučinami, infuzními pytlíky s umělou krví, dýněmi a dalšími proprietami. Na tomto místě je třeba podotknout, že nic z toho ve fotogalerii bohužel neuvidíte, snímky jsou pouze ilustrační, z jiného koncertu aktuálního turné. Přítomnost fotografů na pražském koncertě si skupina nepřála. S tím souvisí ještě jedna věc.

U vchodů do areálu visely papíry s prosbou, aby návštěvníci koncertu protentokrát nechali v kapsách mobily, nepořizovali si záznamy, nefotografovali a místo toho si užili koncert a vychutnali si jedinečnost okamžiku. Stejnou výzvu pak ještě těsně před koncertem promítli i na scénu.

Nebyl to striktní zákaz, spíše zdvořile formulovaná prosba, ale drtivá většina návštěvníků ji uposlechla a koncert tak získal mnohem vřelejší a spontánnější atmosféru. Hodně tomu napomohl i fakt, že vystoupení od začátku do konce skvěle odsýpalo. Brian Molko se nezdržuje sáhodlouhými promluvami mezi písničkami – přesněji řečeno neřekne ani slovo, minimalistickou verbální komunikaci s fanoušky obstarává Stefan Olsdal – místo toho je zcela soustředěný jen na hudbu, což je jen dobře.

Placebo

80 %

O2 universum, Praha

31. října 2022

Od první písničky Forever Chemicals vše šlapalo ukázkově. Molkův jedinečně zabarvený hlas má sílu a průraznost jako na albech, doprovodné projekce měly místy až hypnotický účinek, jindy zas skvěle doprovázaly paranoidní atmosféru některých skladeb (Surrounded By Spies), takže výsledkem byl nesmírně intenzivní zážitek jak pro uši, tak i pro oči. Placebu se podařilo vtisknout svému zvuku nadčasovost, působí stále živě a atraktivně jako v dobách desek Without You I’m Nothing nebo Black Market Music.

Člověk se ani nenadál a už tu byla závěrečná trojice písní Song To Say Goodbye, The Bitter End a Infra-red z vynikajícího alba Meds. Definitivní konec to samozřejmě nebyl, po vytleskávání Placebo přihodili coververzi Shout od Tears For Fears, opět z nového alba vyňatou Fix Yourself a na úplný konec klasiku Running Up That Hill od Kate Bush.

Ti, kdož by kapelu chtěli osočit, že se lacině veze na vlně fenoménu Stranger Things nechť prosím vezmou na vědomí, že Placebo tuhle předělávku zařadili už v roce 2003 na bonusový disk alba Sleeping With Ghosts.