RECENZE: Raw je zvukově přepychové rozloučení s klasickou érou ZZ Top

Skonem baskytaristy Dustyho Hilla definitivně skončil příběh kapely ZZ Top, vše následující s náhradníkem Elwodem Francisem už bude jen dovětek. To se mohou pánové Billy Gibbons a Frank Beard vztekat, jak chtějí.

Na čerstvém koncertním albu Raw, které je soundtrackem k dokumentu That Little Ol’ Band from Texas z produkce Netflixu, však slyšíme ještě klasickou sestavu.

Záznam vznikl v Gruene Hall, což je nejdéle nepřetržitě provozovaný taneční sál v Texasu, a první, co okamžitě udeří do uší, je zvuková stránka věci. Takhle nádherně, plně a čistě znějící záznam, kde si vychutnáte každý tón a nástroj, tu už hezky dlouho nebyl.

Znovu si při jeho poslechu uvědomíte, jak skvěle šlapala rytmika Hill/Beard. Navíc v případě hry nebožtíka Hilla snad ještě markantněji než na studiových albech vyplave na povrch, jak skvěle se jeho hra doplňovala s kytarou Billyho Gibbonse.

Raw

70 %

ZZ Top

Ten si zaslouží hlubokou poklonu zejména za nádherně a citlivě odehranou Blue Jeans Blues.

Člověku až srdce usedá, uvědomí-li si, co s bluesovým a boogie rockovým fundamentem dokázali ZZ Top a jak ostudně ho v našich končinách prznil a nechtěně parodoval Katapult.

K výběru skladeb není výtek, nechybějí hity jako Legs, Gimme All Your Lovin’, Tush nebo La Grange. Občas se kapele už přece jen trochu ztuha dýchá, není v tom už tolik energie, ale nekoná se žádné upachtěné vzpomínání na lepší časy. Stále je to živoucí zemitá hudba. Dobové syntezátory z období alba Eliminator jsou pryč, zůstalo jen to podstatné. Tedy hlavně pro věrné fandy texaských vousáčů, to je třeba dodat.