RECENZE: Cítím se mizerně a staře. Samota Emmy Smetany a Jordana Haje

Málokteré duo vyvolává v kontextu české populární hudby tak rozdílné emoce jako Emma Smetana a Jordan Haj. Je to dobře, neboť chcete-li, aby se k vaší tvorbě publikum nějak postavilo, není horší reakce než pokrčení rameny.

Prolistování bookletem jejich společného alba By Now naznačuje, že si to ti dva dobře uvědomují.

Ze stylizovaných fotek přímo čiší sebevědomí, nechybí trocha provokace, zároveň mám ale dojem, že to celé není tak úplně myšleno vážně. Štveme vás? Jsme podle vás pozéři? Fajn, tak tu pózu vyšponujeme na maximum a klidně i trochu přeženeme.

V poměrně ostrém kontrastu s Jordanem v kalhotách do zvonu, střevíci s podpatky a Emmou ve spodním prádle s lascivně vyšpulenými rty stojí hudební stránka věci. Ta je intimní, introvertní, jako by schoulená do sebe.

„Ve dvaceti se cítím mizerně a staře, žiju v domě, který není mým domovem,“ zpívá Emma Smetana v úvodní By Now, v níž křehká melodie naráží na ostré a úsečné beaty producenta Jiřího Buriana.

Zpěvná ústřední linka nakonec zvítězí, ale je to svým způsobem boj. Podobně jako v Lost And Found, kterou rovněž produkoval a autorsky se na ní podílel Burian. Převalující se trip-hopová rytmika kreslí až hmatatelný pocit samoty a odcizení.

Na baladě Dream On, postavené na minimalistickém klavírním doprovodu, se podílel Mikoláš Růžička, Burianův parťák ze skupiny Republic Of Two, a aby byl tvůrčí tým kompletní, zmiňme ještě skladatele Karla Havlíčka a producenta používajícího pseudonym NobodyListen.

Ten je podepsaný i pod asi nejsilnější a nejvýraznější skladbou Higher. Tepající elektropopovou hitovku, která ve chvílích, kdy nastoupí beat, zlehka evokuje Relax od Frankie Goes To Hollywood. NobodyListen vyšperkoval i následující trpkou 5* Hell a vybavil ji až paranoidně cizí a odlidštěnou atmosférou.

By Now

65 %

Emma Smetana a Jordan Haj

By Now rozhodně není nic na způsob spotřebního popového alba, které si pustíte v autě, abyste přežili pátou kolonu na D1. Lépe je vstřebávat ho v klidu doma o samotě. Teprve pak vynikne jeho zvuková bohatost a zprvu nedobytně se tvářící písničky alespoň částečně rozkvetou.

Nikdy ale ne zcela, což je jedna z výtek. By Now s posluchačem opravdu nekomunikuje nijak snadno. Občas člověk není jistý, zda písničky vůbec chtějí, aby jim někdo naslouchal. Jako kdyby se rozhodly existovat samy pro sebe. Další překážkou, což je věc osobního vkusu, je ne úplně příjemně zabarvený chraplák Jordana Haje.

Otázky, které deska vzbuzuje, jsou každopádně zcela jiného druhu než ty, které si obvykle klademe v souvislosti s běžnou tuzemskou popovou produkcí. Což je jedině dobře.