RECENZE: Sólový Jack White se v písničkách brání snadným řešením

Zpěvák, skladatel, producent a multiinstrumentalista Jack White vyznává svobodomyslný přístup k hudbě a navíc má talent vytáhnout ze zdánlivé nepřehledného zvukového haraburdí chytlavou melodii.

Kytarista, zpěvák, skladatel a producent Jack White proslul zejména jako tahoun kapely The White Stripes, v níž působila i bubenice Meg White, o níž se svého času spekulovalo, jestli je to Jackova sestra či manželka. Správná je druhá možnost, pár tvořili v letech 1996 až 2000. The White Stripes byl syrový a úsečný garážový rock, v němž šel Jack White k jádru a ke kořenům své oblíbené hudby.

Na sólové dráze se s chutí pouští do zvukových a aranžérských extempore, aniž však popírá svou podstatu. Album Fear Of The Dawn je vzrušující barevný kubistický rock. Písničky vycházejí z podobných pevně sevřených rytmických struktur jako u The White Stripes, ale jsou mnohem odvážnější. Přitom nejde o žádné neposlouchatelné třeštění, základem je nosný nápad. 

Fear Of The Dawn

80 %

Jack White

Jack White jej opracovává, nahlíží na něj z mnoha stran, využívá nástroje jako theremin a s jasnozřivostí skládá kousky, které k sobě zdánlivě nepasují. Když se mu zachce, pozve si do studia rapera Q-Tipa z kapely A Tribe Called Quest a s pomocí jeho vokálu vystaví rytmicky i melodicky jedinečnou písničku Hi-De-Ho.

I ve skladbách, které připomenou jeho bývalou kapelu, například That Was Then, This Is Now, se brání snadným řešením, skladbu jako kdyby začíná několikrát znovu od začátku a přitom se mu nerozsype pod rukama. Vše drží perfektně pohromadě a nebýt toho, že v poslední třetině deska trochu ztratí tah a energii, bylo by hodnocení ještě vyšší.