Do Prahy přijedete v rámci The End Of The Road Tour – jaký je pocit uvědomit si, že jste na konci cesty?
Rozhodnutí skončit nebylo nijak snadné. Jsme ohromně pyšní na to, co jsme dokázali, ale prostě nastal čas si uvědomit, že už to dál nejde. Co se mě týče, je mi sedmdesát dva let, cítím se velmi dobře, plný sil a neplešatím. Kdybych byl bluesový muzikant nebo zpěvák, vůbec bych to neřešil – v takovém případě můžete stát na pódiu až do smrti. Třeba B. B. King hrál až do svých osmaosmdesáti.
Mám rád Bona, Micka Jaggera, všechny tyhle nezdolné rockové frontmany, ale u Kiss, jde o něco speciálního. Při koncertech nosím dračí boty na sedmipalcových podrážkách, nemluvě o dalších částech mého kostýmu a ještě baskytaře. Celé to váží nějakých osmnáct kilo, do toho ještě plivu oheň, létám ve vzduchu, přes dvě hodiny. Při vší úctě ke Keithu Richardsovi a dalších ikonických rockových hráčích, kdyby si měli při koncertě vyzkoušet co já, nevydrželi by to ani půl hodiny.
