RECENZE: Michael Bublé každý tón cídí až k sterilnímu chladu

Na koncertě je kanadský zpěvák Michael Bublé zábavný, dokáže navodit přátelskou atmosféru, v čemž mu pomáhá charizma a přirozený herecký talent. Poslech studiové nahrávky ale přece jen obnaží jisté limity jeho přístupu k hudbě.

Jede na jistotu, jeho alba mají úspěch hlavně proto, že na nich dostaneme cosi důvěrně známého, s čím si nemusíme lámat hlavu a co nám naopak navodí příjemné pocity nostalgie. Bublé konejší, hladí po srsti, snaží se leccos pochytit od svých vzorů Franka Sinatry a podobných střelců, ale do jejich razance a výjimečnosti mu stále kus chybí. Deska Higher je profesionálně odvedená práce, ovšem sterilní, bez jiskry. Sázka na jistotu. Posluchačský clickbait.

V propagačních materiálech se moc hezky vyjímá, že máte na albu písničku My Valentine z pera Paula McCartneyho, který ji navíc pro tyto účely sám produkoval. Poslechněte si vznosnou, smyčci obalenou Bublého verzi a pak originál, v němž McCartneyův hlas doprovází kytara Erica Claptona. Vnímáte ten rozdíl? 

Pokud ne, Higher vás nejspíš zcela uspokojí. Shledáte-li originál vroucnějším, neměli sáhnout po originálu. Stejně tak je předem prohraná bitva s Bobem Dylanem a jeho Make You Feel My Love, z níž Bublé sňal sílu prožitku a zpívá ji jak někde na maturitním plese.

Higher

50 %

Michael Bublé

Michael Bublé na Higher předkládá to, co od něj posluchači vyžadují. To jest pěkné písničky, v nichž si swing podává ruku s popem, uhlazené, vypulírované, naleštěné. 

Zároveň je to skvěle zahrané, zazpívané a pečlivě produkčně ošetřené ze všech stran. Nejde o žádný aušus, na to je Bublé přílišný profesionál, který přesně ví, co a jak. Hraje rovnou hru, nabízí tvar, který je blízký jemu srdci, vkusu a hudebnímu vnímání.

Na koncertech to ale bude všechno působit lépe než při domácím poslechu. Jako vkusná a neurážlivá hudební kulisa k libovolným domácím činnostem či posezení je ovšem Higher ideální.