RECENZE: Bryan Adams se zbytečně podceňuje, hraje a zpívá mu to skvěle

Na kanadského písničkáře Bryana Adamse je spoleh. S každým jeho albem, a týká se to i novinky So Happy It Hurts, dostanete do ruky sbírku zpěvných poprockových písniček, nazpívaných jeho lehce chraplavým hlasem.

Image kámoše odvedle taky dělá své, a když k tomu připočtete Adamsovu sympatickou poctivost a neokázalost, s nimiž už mnoho let brázdí hudební průmysl, musíte nad výsledkem uznale pokývat hlavou, ať už jsou vaše hudební preference jakékoliv.

Bryan Adams, mimo jiné autor hitů Summer Of 69 nebo (Everything I Do) I Do It For You, opravdu netrpí pocitem vlastní výjimečnosti a jedinečnosti, spíš naopak. Před lety o sobě v jednom rozhovoru s nevídanou skromností prohlásil, že příliš talentu nepobral a za vše, co v muzikantské branži dokázal, vděčí pouze své píli a odhodlání.

Tak razantní sebekritika ale není vůbec na místě. Vydřít se dá samozřejmě leccos, ale těžko by se jakkoliv zapálený neumětel dokázal bezmála padesát let držet v obecném povědomí a i na patnáctém albu nabídnout tucet svěžích skladeb s hitovými ambicemi, z nichž ani náznakem není nutné stírat pot snaživého příštipkáře.

Stejně jako u mnoha dalších zpěváků, zpěvaček a kapel reflektuje i Adamsova deska pocity z pandemie a lockdownu. „Pomohly lidem si uvědomit pomíjivost věcí, jako je možnost sednout do auta a vyrazit na turné nebo jen na výlet. Titulní skladba je o svobodě, autonomii a spontánnosti. Album se dotýká mnoha pomíjivých věcí v životě a tajemství štěstí, kterým jsou mezilidské kontakty,“ vysvětlil zpěvák ústřední téma alba.

Úvodní So Happy it Hurts je klasická adamsovka ve středním tempu s důrazným rytmem, zvonivými kytarami a chytlavým refrénem. Přesně díky podobným písničkám si Bryan Adams získal popularitu. Fortelná práce, otevírák jaksepatří. Následující Never Gonna Rain pozitivní dojem nijak nezkazí, což se týká i You Lift Me Up.

Příjemně staromódní baladický kousek, ale po kýči ani stopy. I’ve Been Looking For You je roztomilé stařičké rockabilly, z celkové koncepce alba trochu vybočující, ale proč ne. Bryan Adams dokazuje, že zná a ctí kořeny a dokáže je citlivě i vkusně po svém interpretovat. 

S Always Have, Always Will jsme opět u Adamse, jak jej známe, zde se poprvé dostane výrazněji ke slovu produkční vklad Roberta „Mutta“ Langea. Tvůrce načechraného stadionového zvuku s Adamsem spolupracoval na albu Waking Up the Neighbours a kromě mnoha jiných desek vyprodukoval bestseller Hysteria kapele Def Leppard.

So Happy It Hurts

70 %

Právě na ni si vzpomenete při poslechu skladeb jako Kick Ass, On The Road nebo I Ain’t Worth Shit Without You, ale jak už bylo řečeno, jde o podobnost danou obdobným hudebním cítěním a celkovým vyzněním.

Bryan Adams se na novém albu nehodlá navlékat do trendových kalhot, ke skládání hudby a její prezentaci přistupuje starosvětsky, cudně, zdrženlivě. Jde mu o dobře napsanou píseň s okamžitě funkčním melodickým motivem.

Podobné hudbě se uvyklo říkat soft rock, radio rock nebo A. O. R., čili rock pro dospělé. V době, kdy i rádiovému éteru vévodila alternativa, se podobné škatulky často používaly v pejorativním smyslu. A hle, dnes je alternativou spíše Bryan Adams. Nic z toho jej evidentně netrápí, na So Happy it Hurts rozdává plnými hrstmi ze svého talentu – který má, ať se podceňuje, jak chce – a funguje to bezvadně.